Bible kralická: Žalm 142


1. (142:1) Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.
(142:2) Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně
se modlím.
2. (142:3) Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své
před ním oznamuji.
3. (142:4) Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou;
na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.
4. (142:5) Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti
chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.
5. (142:6) K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl
můj v zemi živých.
6. (142:7) Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně;
vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.
7. (142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé;
obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.


Příspěvek byl publikován v rubrice Žalmy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.