Bible kralická: Žalm 31


1. (31:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (31:2) V tebe, Hospodine,
doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou
vysvoboď mne.
2. (31:3) Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi
pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
3. (31:4) Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i
doveď mne.
4. (31:5) Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty
jsi.
5. (31:6) V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil,
Hospodine, Bože silný a věrný.
6. (31:7) Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v
Hospodinu naději skládám.
7. (31:8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi
vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
8. (31:9) Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na
širokosti nohy mé.
9. (31:10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že
usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
10. (31:11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění,
zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
11. (31:12) U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u
sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně,
utíkají přede mnou.
12. (31:13) Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako
nádoba rozražená.
13. (31:14) Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se
proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
14. (31:15) Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh
můj jsi ty.
15. (31:16) V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky
nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
16. (31:17) Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro
milosrdenství své.
17. (31:18) Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať
jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
18. (31:19) Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému
tvrdě, pyšně a s potupou.
19. (31:20) Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil
těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před
syny lidskými.
20. (31:21) Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností
člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
21. (31:22) Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné
milosrdenství své jako v městě ohraženém.
22. (31:23) Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem
od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když
jsem k tobě volal.
23. (31:24) Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá
věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
24. (31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni,
kteříž naději máte v Hospodinu.


Příspěvek byl publikován v rubrice Žalmy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.