Bible kralická: Žalm 35


1. Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí;
bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2. Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3. Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž
duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4. Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou
obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5. Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6. Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7. Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny
vykopali jámu duši mé.
8. Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž
ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9. Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení
jeho.
10. A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě,
ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest,
tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11. Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12. Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13. Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou
postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14. Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto
ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15. Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se
proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a
nemlčeli.
16. S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17. Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby
jejich, od lvů jedinkou mou.
18. I budu tě oslavovati v shromážděnívelikém, ve množství lidu tebe
chváliti budu.
19. Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se
nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají
očima.
20. Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá
vymýšlejí.
21. Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť
vidí oko naše.
22. Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode
mne.
23. Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení
pře mé.
24. Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se
neradují nade mnou.
25. Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili
jsme jej.
26. Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud
a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27. Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se,
a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje
služebníku svému.
28. I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den


Příspěvek byl publikován v rubrice Žalmy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.