Satanská Bible – O VOLBĚ LIDSKÉ OBĚTI


Z díla Satanská Bible, Anton La Vey, 1969
Cílem obětního rituálu je vložit energii, obsaženou v krvi čerstvě zabité oběti do atmosféry
obklopující magické úkony a zvětšit tím čarodějovy šance na úspěch.
Jelikož krev představuje životní sílu, bílý čaroděj předpokládá, že neexistuje lepší možnost jak
uspokojit bohy nebo démony, než jim předložit přiměřené množství této tekutiny. Dejte si tuto
logiku dohromady se skutečností, že umírající tvor vylučuje nadbytek adrenalinu a jiné
biochemické energie, a vyjde vám těžko překonatelné spojení.
Bílý magik, vědom si důsledků vyplývajících ze zabití lidské bytosti, samozřejmě používá při
svých obřadech ptáky nebo jiné nižší tvory. Zdá se, že tito pokrytečtí darebáci nemají žádné
pocity viny, když místo lidského života zmaří život jiné bytosti.
Pokud má být čaroděj hoden svého jména, je jisté, že by měl být schopen uvolnit potřebnou
sílu ze svého vlastního těla, místo aby ji odebíral nevinné oběti proti její vůli!
Proti předpokladům všech tradičních magických teorií nedochází k uvolňování této síly prolitím
krve, ale při smrtelné agónii živého tvora. Toto vybití bioelektrické energie je stejný fenomén, k
jakému dochází při každém výrazném zvýšení emocí, jako např.: orgasmus, slepá zuřivost,
smrtelná hrůza, sžíravý smutek … Orgasmus a slepá zuřivost patří mezi emoce, které si
můžeme přivodit vlastní vůlí. Smutek stojí těsně na třetím místě. Když si připomeneme, že dvě
z těchto nejsnáze dosažitelných emocí byly pánbíčkáři vpáleny do lidského podvědomí jako
hříšné, není divu, že bílý magik, který se úmorně plahočí s mlýnským kamenem pocitu viny, se
jim vyhýbá.
Neuvěřitelné stupidní a absurdní potřeba zabít nevinné stvoření v okamžiku vyvrcholení rituálu
zjevně představovala pro dřívější čaroděje menší zlo, když bylo zapotřebí uvolnit energii. Tito
ubozí blázni pronásledovaní výčitkami svědomí, kteří si říkali čarodějnice a čarodějové, raději
uťali hlavu koze nebo kuřeti a využili jejich smrtelné agónie, než by projevili rouhačskou
odvahu masturbovat přímo před očima Jehovy, o němž tvrdí, že ho popírají! Jediný způsob, jak
se tito mystičtí zbabělci dokáží rituálně vybít, je pomocí smrtelné agónie někoho jiného (ve
skutečnosti zprostředkovaně své vlastní), nikoli prostřednictvím sily rozkoše, která je zdrojem
života! Ti, kteří kráčí po stezce řádnosti, jsou ve skutečnosti studení a mrtví! Není divu, že tito
komičtí vřídci mystické moudrosti musí stát v ochranném kruhu a zaklínat síly zla, aby se
ochránili – JEDINÝ POŘÁDNÝ ORGASMUS BY JE NEJSPÍŠ ZABIL!
Užívání lidské oběti při satanském rituálu neznamená, že oběť je zabita k uchlácholení bohů.
Oběť je symbolicky zničena působením kouzel nebo kletby, jež vedou k fyzické, mentální nebo
emoční likvidaci oběti, kterou nelze přičítat přímému působení čaroděje.
Satanista by sáhl k lidské oběti pouze tehdy, pokud by sloužila dvěma účelům: za prvé aby se
při uvržení kletby vybila magikova zloba a za druhé, a to je ještě důležitější, aby se zbavil
odporného jedince, který si to zaslouží.
Satanista by za žádných okolností neobětoval zvíře nebo malé dítě! Po staletí propagandisté
stezky ctnosti žvanili o údajných obětních obřadech, při kterých diabolikové vlastníma rukama
zabíjeli malé děti a svůdné panny. Dalo by se čekat, že každý, kdo čte nebo slyší tyto ohavné
zprávy, by se zajímal, jestli jsou autentické, a uvědomil si, že nepocházejí z objektivního zdroje.
Ale stejně jako u ostatních svatých lží, jež byly bez výhrad přijímány, i tato falešná představa o
modu operandi satanistů přetrvává až do dnešních dnů.
Existují závažné a logické důvody, proč satanisté nemohou provádět oběti. Člověk jakožto zvíře
je pro satanistu božstvem. Nejčistší forma pozemské existence spočívá v tělech zvířat a dětí,
které ještě nejsou dost staré, aby popíraly své přirozené touhy. Vidí věci tak, jak je dospělý
nikdy vidět nemůže. Satanista je proto považuje za posvátné, a ví, že od těchto přirozených
kouzelníků světa se může mnohému přiučit.
Satanista si je vědom všeobecného zvyku stoupenců Agarthi – zabíjet boha. Ježto jsou bohové
vždy stvořeni k obrazu člověka – a průměrný člověk nenávidí to, co v sobě vidí – musí dojít k
nevyhnutelnému: k obětování boha, který představuje člověka samého. Satanista nepociťuje
nenávist ani k sobě, ani k bohům, jež si zvolil, a nemá sebemenší touhu ničit sebe nebo
cokoliv, co představuje! Z tohoto důvodu by nikdy nemohl záměrně ublížit zvířeti nebo dítěti.
Nabízí se tedy otázka Kdo by tedy měl být považován za vhodnou lidskou oběť a kdo je
oprávněn učinit takové rozhodnutí? Odpověď je brutálně prostá. Každý, kdo vám nespravedlivě
ublížil – ten, kdo si dal záležet, aby vám provedl něco špatného nebo aby úmyslné vyvolával
problémy a působil utrpení vám nebo vašim drahým. Krátce řečeno člověk, který si svými činy
říká o prokletí.39
Když někdo svým trestuhodným jednáním si vyložené říká o likvidaci, je vaší morální
povinností jeho přání vyslyšet. Člověk, který si nenechá ujít jedinou příležitost, aby si do
někoho rýpl, bývá často mylně označován jako sadista. Ve skutečnosti je tento člověk zmatený
masochista, který pracuje k vlastní zkáze. Důvod, proč vás někdo mrzce napadne, spočívá v
tom, že se bojí vás nebo toho, co představujete, eventuálně mu vadí vaše štěstí. Když na něj
sešlete kletbu, je slabý, nejistý, pohybuje se na mimořádně nejisté půdě, a představuje ideální
lidskou oběť.
Když si uvědomíte, jak nešťastný člověk to ve skutečnosti je, někdy byste klidně přehlédli
provinění oběti vaší kletby. Není ale už tak snadné zjistit, co všechno váš protivník napáchal, a
napravit, co pokazil.
Ideální oběť sice může být emočně nejistá, ale přesto může ve své zakomplexovanosti intrikami
těžce narušit váš klid nebo poškodit vaši dobrou pověst. Duševní nemoc, nervové zhroucení,
maladaptivita, úzkostné neurózy, rozbité domovy, sourozenecká rivalita, atd., atd., do
nekonečna sloužily jako vhodné výmluvy pro mrzké a bezohledné činy. Každý, kdo tvrdí, že se
musíme snažit pochopit ty, kdo dělají peklo ze života lidem, kteří si trápení nezaslouží, je sám
podporuje a napomáhá sociální rakovině! Obhájci těchto prašivých ovcí si zasluhují všechny
ohavnosti, které jim jejich svěřenci provedou.
Vzteklí psi jsou utráceni, a přitom potřebují pomoc daleko víc než člověk, který klidně řádí s
pěnou u úst, když ví, že mu to projde! Je snadné říci A co má být? – tihle lidé jsou
zakomplexovaní, takže mi nemůžou ublížit. To na věci nic nemění – kdyby měli příležitost,
zničili by vás!
Proto máte naprosté právo je (symbolicky) zničit, a pokud vaše kletba způsobí jejich skutečnou
zkázu, radujte se, že jste pomohli zbavit svět jednoho škůdce! Pokud váš úspěch nebo štěstí
někomu vadí – nic mu nedlužíte! Zaslouží si být rozšlápnut! KDYBY LIDÉ MUSELI NÉST
DŮSLEDKY SVÝCH ČINU, DŮKLADNÉ BY SI ROZMYSLELI, CO DĚLAJÍ!


Příspěvek byl publikován v rubrice Satanská bible. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.