Satanská Bible – RITUÁL ANEB INTELEKTUÁLNÍ DEKOMPRESNÍ KOMORA


Z díla Satanská Bible, Anton La Vey, 1969
Magický obřad muže provádět jedna nebo více osob; je tedy třeba ujasnit si výhody obou
přístupu.
Na rozdíl od soukromého obřadu jde u skupinového rituálu spíše o posílení víry a načerpání
nových sil. Shromáždění lidí oddaných společné filozofii napomáhá obnovení víry v moc magie.
Náboženství udržovala při živote právě jeho okázalost. Když se náboženství stává systematicky
osamělou záležitostí, pak přesahuje do oblasti sebezapírání, které je v podstatě totožné s
asociálním chováním.
Z tohoto důvodu by se mel satanista pokusit vyhledat další osoby, s nimiž by mohl obřady
konat.
V případe kletby čili ničivého rituálu někdy pomáhá, je-li magikovo přání posíleno ostatními
cleny skupiny. Na tomto druhu obřadu není nic, co by mohlo jeho účastníkům být nepříjemné,
protože jeho základními složkami jsou hněv a symbolické zničení vyhlédnuté oběti.
Rituál soucitu, kde je třeba beze studu přelévat slzy, eventuelně sexuální rituál s
masturbačními a orgasmickými podtóny, mají největší šanci na úspěch, jsou-li prováděny v
soukromí. Rozpaky či ostych by neměly mít v rituální síni místo, pokud nejsou součástí dané
role, a pak jich lze vhodně využít – např. stud, který pociťuje slušná žena sloužící za oltář, ji
muže sexuálně vzrušovat.
I při zcela osobním rituálu je nejprve třeba sáhnout k tradičnímu úvodnímu zaříkávání a
magickým úkonům, teprve pak dojde na přehrávání intimních fantazií. Formální část rituálu
lze provést v téže místnosti či síni jako část soukromou – nebo je možno provést formální obřad
na jednom místě a osobní na jiném. Počátek i konec rituálu musí být provedeny v obřadní síni
se symbolickým vybavením (oltář, kalich, atd.).
Stylizovaný začátek a konec obřadu působí jako dogmatický, protiintelektuální nástroj, jehož
smysl spočívá v oddělení aktivit a souvislostí vnějšího světa od toho, co se odehrává v obřadní
síni, kde je třeba soustředit veškerou energii a vůli. Pro intelektuála je tato stránka obřadu
nejdůležitější, neboť především on potřebuje efekt dekompresní komory, vyvolaný zaříkáváním,
zvony, svícemi a dalšími okrasami. Pak teprve muže prostřednictvím projekce a využitím
představ nechat působit své čiré a vědomé touhy,
Intelektuální dekompresní komoru satanské svatyně lze, stejně jako všechny náboženské
obřady, považovat za školu dočasné nevědomosti. Rozdíl spočívá v tom, že satanista si je
vědom, že pracuje s určitým druhem umele navozené nevědomosti, aby rozvinul svou vůli,
zatímco stoupenci jiných náboženství to nevědí, a pokud ano, oddávají se sebeklamu, jež
takové poznání nedovoluje. Jejich ego je již díky neustálému náboženskému omílání příliš
labilní, aby jim dovolilo přiznat si, že se dobrovolně odsuzují k nevědomosti!


Příspěvek byl publikován v rubrice Satanská bible. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.