Satanská Bible – ŽÁDNÉ NUTKÁNÍ…ROZKOŠ


Z díla Satanská Bible, Anton La Vey, 1969
Nejvyšším stadiem vývoje lidstva je vědomí těla! Satanismus doporučuje svým stoupencům, aby
se oddávali přirozeným touhám. Jedině tak z vás může být naprosto spolehlivý člověk, bez
frustrací, které by mohly být škodlivé jak vám, tak vašemu okolí. Nejjednodušší krédo
satanismu proto zní: NAMÍSTO ZDRŽENLIVOSTI ROZKOŠ!!!
Lidé si často pletou nutkání s požitkářstvím, mezi těmito dvěma pojmy je obrovský rozdíl.
Puzení není nikdy vyvoláno požitkářstvím, ale neschopností oddávat se požitkům. Když se z
něčeho stane tabu, touha tím jen zesílí. Každý dělá nejraděj to, co se mu zakazuje. Zakázané
ovoce je nejsladší.
Pokud někomu chybí možnost normálně ulevit svým tužbám, prudce vzrostou a změní se v
puzení. Kdyby všichni lidé měli podmínky, aby mohli beze strachu z eventuálních problémů
nebo hanby pravidelně ukájet své choutky, byli by dostatečně uvolnění a mohli by vést zcela
normální život bez frustrací. Byli by volní a mohli se vrhnout do libovolné činnosti, místo aby
plnili své povinnosti jen napůl, protože jejich tvůrčí síly jsou bržděny frustrací přirozených
tužeb. To platí pro většinu případů, ale vždy se samozřejmě vyskytnou jedinci, kteří pracují
lépe pod tlakem.
Obecně vzato ti, kdo potřebují určitou míru strádání, aby mohli naplno tvořit podle svých
schopností, jsou v podstatě uměleckého založení. (Později bude řečeno více o naplnění
dosaženém prostřednictvím odříkání). V žádném případě to ale neznamená, že všichni umělci
patří do této kategorie. Naopak, mnoho umělců nedokáže tvořit, dokud nejsou uspokojeny
jejích základní živočišné potřeby.
Normální vybití tužeb většinou nechybí umělci či individualistovi, ale průměrnému pracujícímu
příslušníku středních tříd. Je ironií, že zodpovědný, úctyhodný člověk – ten, kdo platí účty celé
společnosti – by si měl ze všech nejméně přijít na své. Právě on si musí být stále vědom svých
morálních povinností, on je zatracován, když ukájí své přirozené choutky.
Satanské náboženství to považuje za hrubou nespravedlnost. Ten, kdo plní své závazky, by měl
mít největší právo na požitky, jaké si zvolí, bez cenzury ze strany společnosti, jíž slouží.
Konečně přišlo náboženství (satanismus), které velebí a odměňuje ty, kdo podporují společnost,
v níž žijí, místo aby je odsuzovala za jejich lidské potřeby.
V každém kodexu zásad (jedno, zda náboženských, politických nebo filozofických) lze najit něco
dobrého. V šílenství hitlerismu najdeme jeden zářivý příklad – síla radosti! Hitler nebyl žádný
blázen, když nabízel Němcům štěstí v soukromém životě, aby si tak pojistil loajalitu a nejvyšší
výkon.
Potvrdilo se, že většina nemocí má psychický původ, a psychosomatické choroby jsou přímým
důsledkem frustrací. Říká se, že dobří lidé umírají mladí.Díky křesťanským zásadám dobří lidé
skutečně umírají mladí. K předčasné zchátralosti duše i těla totiž vede právě frustrace
přirozených pudů.
Z vylepšování ducha a těla se stala velká móda. Poskytování rozkoší tělu, schránce, bez níž by
duch ani myšlení nemohly existovat, je však považováno za sprosté, primitivní a hrubé. Stejně
jako dříve, i dnes většina lidi,. kteří se o sobě domnívají, že jsou emancipovaní, transcenduje od
normálnosti k idiocii.
Prohýbají se dozadu, aby si dosáhli na pupek a živí se výstředními a exotickým potravinami,
jako je hnědá rýže a čaj, čímž získávají pocit, že dosáhnou vysokého stupně duchovního vývoje.
Šlichta! ulevuje si satanista. Raději bude jíst pořádné vydatné jídlo, pocvičí si představivost a
transcendovat bude pomocí fyzického a emočního naplnění. Satanista se domnívá, že po
staletích strávených v poutech nesmyslných náboženských požadavků, každý uvítá možnost
být konečně člověkem!
Pokud si někdo myslí, že se potlačováním přirozených tužeb vyhne prostřednosti, měl by si
prostudovat východní mystické nauky, které jsou poslední dobou velice oblíbeny mezi
intelektuály. Křesťanství je stará vesta, a ti, kdo touží vymanit se z jeho pout, se obracejí k
takzvaným osvíceným náboženstvím jako je buddhismus. Přestože si křesťanství samozřejmě
zaslouží kritiku, jíž se mu dostává, možná že dokonce schytalo víc, než mělo. Stejně jako
svedení křesťané se i stoupenci mystických pověr provinili nedostatečným humanismem. Obé
náboženství jsou sice založena na otřepaných filozofiích, ale stoupenci mystických náboženství
tvrdí, že jsou osvícení a osvobození od dogmatu viny ustaveného křesťanstvím. Východní
mystik se dokonce ještě více než křesťan vystříhá živočišného chování, jež by mu připomínalo,
že není žádný světec, ale pouhý člověk – nic než jiný druh zvířete, někdy lepší, mnohem častěji
ale horší než ti, co běhají po čtyřech – který se díky božskému spirituálnímu a intelektuálnímu
vývoji stal nejhorším zvířetem! Satanista si klade otázku, Co je na tom špatného, být člověkem
se všemi chybami i klady? Popřením svých tužeb není mystik ani o trochu blíž překonání
nutkavosti než jeho spřízněná duše – křesťan. Východní mystická náboženství učila lidi, aby
kontemplovali nad svým pupkem, stáli na hlavě, hleděli do zdi, vyhýbali se označování věcí a
ukáznili louhu po hmotných rozkoších. Jsem si jist, že jste poznali dost takzvaně ukázněných
jogínů, kteří nebyli schopni zvládnout zlozvyk kouření, nebo tolik údajně osvobozených
buddhistů, které konfrontace s příslušníkem opačného – nebo případně téhož – pohlaví
vzrušuje stejné jako méně uvědomělého člověka. Když se jich zeptáte, proč jsou takoví pokrytci,
uchýlí se k dvojznačnosti charakteristické pro jejich víru – nejsou-li jednoznačné odpovědi,
nikdo je nemůže přitisknout ke zdi!
Je prostou skutečností, že tento druh lidí vedlo k hlásání odříkání právě požitkářství. Nutkavý
masochismus je důvodem, proč si vybrali náboženství, které nejen obhajuje sebezapírání. ale
dokonce je za to velebí a nabízí jim svatouškovskou cestu k vyjádření masochistických potřeb.
Čím horší týrání dokáží nést, tím budou svatější.
Pro většinu lidí masochismus znamená odmítání rozkoší. Satanismus poukazuje na některé
další významy pojmů a považuje masochismus za požitkářství, pokud se veškeré pokusy přimět
někoho, aby se zbavil masochistických sklonů setkají s odporem, resp. selžou.
Satanista nezatracuje lidi za to, že dávají volný průchod svým masochistickým tužbám; krajní
opovrženi ale pociťuje vůči těm, kteří nedokáží být natolik upřímní (přinejmenším vůči sobě),
aby si svůj masochismus přiznali a akceptovali ho jako přirozenou součást své osobnosti.
Používat náboženství jako výmluvy pro masochistické sklony není moc dobré, ale tito lidé mají
ještě tu drzost cítit se nadřazeni těm, kdo nejsou spoutáni sebeklamným vyjádřením svých
fetišů. Neváhali by zatratit toho, kdo nachází jednou týdně vyžití ve styku s osobou, která ho
pořádně zbije, čímž uvolní napětí, jež by z něj jinak udělalo – jako z nich samých – nutkavého
návštěvníka kostelů či náboženského fanatika. Tím, že nalezne adekvátní vybití svých
masochistických tužeb, se již nepotřebuje neustále ponižovat a popírat, jako tito nutkaví
masochisté.
Satanistům je doporučováno, aby se oddávali sedmeru smrtelných hříchů, pokud nikomu
neubližují; křesťanská církev si je vymyslela jen proto, aby ve svých stoupencích vyvolala pocit
viny. Křesťanská církev ví, že je nemožné vyhnout se těmto hříchům; protože jsou to věci, které
my, právě proto že jsme lidé, naprosto přirozeně děláme. Když nevyhnutelně spácháme tyto
hříchy, finanční dary církvi jako úplatek Bohu mají uklidnit farníkovo svědomí.
Satan nikdy nepotřeboval žádnou knihu přikázání, přírodní síly samy udržely člověka v hříchu
a v odhodlání chránit sebe i své pocity. Přesto byly v zájmu duše činěny demoralizující pokusy
o jeho tělo a existenci vůbec, což jen dokresluje, jak byly nesprávně pochopeny a zneužity
pojmy požitkářství versus nutkání.
Satanismus sexuální aktivitu samozřejmě omlouvá a podporuje, ale fakt, že jako jediné
náboženství upřímně zaujalo toto stanovisko, je zjevnou příčinou, proč mu bylo tradičně
věnováno tolik potištěného papíru.
Pokud většina lidí patří k náboženstvím, která je sexuálně utlačují, je pochopitelné, že cokoliv
se o tomto provokativním tématu napíše, stane se příjemně dráždivou četbou.
Když selžou všechny pokusy něco prodat (ať je to výrobek nebo myšlenka), sex to dokáže.
Příčinu je třeba hledat ve skutečnosti, že přestože dnes lidé vědomě akceptují sex jako
normální a potřebnou funkci, jejich podvědomí je stále svázáno různými tabu, která
náboženství na sex uvalilo. Opět nejvíce toužíme po tom, co je nám nejvíce odpíráno. Pojetí
sexu jako strašáku způsobuje, že literatura zabývající se satanskými názory na toto téma
zastiňuje vše ostatní, co bylo o satanismu napsáno.
Pravý satanista není sexem ovládán o nic víc než jinými touhami. Stejně jako u ostatních
rozkoší je satanista spíše pánem sexu než jeho otrokem. Není žádným zvrhlým zloduchem,
který se jen třese, až bude moci zprznit kdekterou mladou pannu, ani není úchylou, který se
potajmu plíží kolem sprostých knihkupectví a slintá nad nemravnými obrázky. Jestliže
pornografie uspokojí jeho momentální potřeby, beze studu si koupí nějaké kvalitní kousky a
bez pocitu viny si je podle libosti prostuduje.
Musíme se smířit se skutečností, že lidem začalo vadit, že jsou neustále utlačováni; my ale
musíme podniknout vše, abychom přinejmenším zklidnili jejich hříšné touhy, jinak by se v této
nové době mohly zcela vymknout kontrole, odpovídají pánbíčkáři na satanistovy otázky. Proč
ale máme dál považovat tyto touhy za něco hanebného, co je třeba potlačovat, když sami
přiznáváte, že jsou přirozené? kontruje satanista. Co když si pravověrní pánbíčkáři nedokázali
před příchodem satanistů vymyslet náboženství, jež by přinášelo potěšení, a proto ho tak
trochu považují za kyselé hrozny, a kdybychom znali pravdu, není to náhodou tak, že by si
také chtěli v životě užít trochu potěšení, ale ze strachu, že by mohli ztratit tvář, to nepřiznají? A
co když se třeba bojí, že až by lidé uslyšeli o satanismu, řekli by si: To je něco pro mé proč bych
se měl dál držet náboženství, které mě zatracuje za všechno, co dělám, i když na tom ve
skutečnosti není nic špatného? Satanista má pocit, že je to víc než možné.
Existuje samozřejmě daleko více důkazů, že stará náboženství den ze dne ruší další ze svých
absurdních omezení. Jestliže je celé náboženství založeno na odříkání místo na oddávání se
rozkoši (jak by správně mělo být), po revizi, jež by vyšla vstříc současným potřebám člověka, by
z něj moc nezbylo. Proč tedy ztrácet čas kupováním ovsa pro chcíplého koně?
Heslem satanismu je: namísto odříkání… ODDÁVÁNÍ SE ROZKOŠI
… ALE – v žádném případě nejde o nutkání.


Příspěvek byl publikován v rubrice Satanská bible. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.