Satanská Bible – ZATYKAČ HLEDÁ SE: BŮH MRTVÍ NEBO ŽIVÝ


Z díla Satanská Bible, Anton La Vey, 1969
Jednou z obecně rozšířených mylných představ je, že satanista nevěří v Boha. Pojem Boha tak,
jak ho vykládají lidé, se v průběhu času natolik změnil, že satanista jednoduše přijímá tu
definici, která mu nejlépe vyhovuje. Člověk si vždy vytvářel své bohy, a ne oni jeho. Pro někoho
je Bůh laskavý – pro jiného děsivý. Satanista chápe Boha – ať už je nazýván jakkoli či ať je
bezejmenný – jako rovnovážný faktor v přírodě, který nesouvisí s utrpením. Tato mocná sila,
která prostupuje universum a udržuje ho v rovnováze, je příliš neosobní, než aby se starala o
štěstí či bídu tvorů z masa a kostí, kteří obývají tuto kouli plnou podlosti a špíny.
Každý, kdo truchlí nad ztrátou milované osoby, by ji určitě raději viděl ve svém náručí než v
Božích rukou. Místo toho jsou falešně utěšováni knězem, který jim tvrdí: Byla to vůle boží, má
drahá, nebo Teď je v rukou Božích, synu. Podobné fráze by se pánbíčkářům moc hodily, aby
mohli omlouvat Boží nemilosrdnost a přimhuřovat nad ní oko. Pokud Bůh skutečně má ve své
moci vše, a je tak dobrotivý, jak se předpokládá, proč tedy dopouští, aby se podobné věci děly?
Je na čase, aby se pánbíčkáři přestali uchylovat ke svým biblím a knihám přikázání, kdykoliv
chtějí něco potvrdit nebo vyvrátit, ospravedlnit, zatratit nebo vyložit.
Satanista si uvědomuje, že za vše může člověk a princip akce reakce vesmíru, a nenamlouvá si,
že by za tím stál někdo jiný. Přestaneme skládat ruce v klín a přijímat osud, aniž bychom se
pokusili něco s tím udělat – jen proto, že je to psáno v kapitole té a té, v tom a v tom žalmu – a
basta! Satanista ví, že modlení nepomáhá – ve skutečnosti naopak zmenšuje vyhlídky na
úspěch, neboť ti, kdo jsou oddáni zbožnosti, až příliš často skládají ruce v klín a modlí se, aby
došlo ke změně, jíž by vlastní aktivitou dosáhli daleko rychleji!
Satanista se vyhýbá výrazům jako naděje a modlitba, neboť vyjadřují obavy. Pokud věříme a
modlíme se, aby se něco stalo, nebudeme jednat pozitivně, tak, aby se to skutečně stalo.
Satanista si uvědomuje, že o vše, čeho se mu dostane, se sám přičinil, a místo modlení k Bohu
bere situaci do svých rukou. Pozitivní myšlení a pozitivní jednání nesou ovoce.
Stejně jako se satanista nemodlí k Bohu o pomoc, nesnaží se vymodlit si odpuštění za špatné
činy. Pokud vyznavač jiného náboženství spáchá špatný skutek, modlí se k Bohu a žádá
odpuštění, nebo se vyzpovídá nějakému prostředníku a požádá ho, aby se modlil k Bohu za
odpuštění jeho hříchů. Satanistovi je jasné, že modlením nic nezmůže a zpovídáním se jinému
člověku dosáhne ještě méně – a nadto je to pokořující.
Jestliže udělá satanista něco špatného, uvědomí si, že chybovat je zcela přirozené – a pokud
svého činu skutečně lituje, vezme si z něj ponaučení a dá si pozor, aby něco takového již nikdy
neudělal. Pokud svého skutku upřímně nelituje a ví, že se ho dopustí znovu, především se
nemá co zpovídat a žádat odpuštění. Přesně tak to ale chodí. Lidé se zpovídají ze svých hříchů,
aby ulehčili svědomí – a mohli bez starostí jít a znovu páchat hříchy, obvykle tytéž.
Je tolik rozličných interpretací Boha, v obvyklém slova smyslu, kolik je typů lidí. Představy
sahají od víry v Boha, který je jakousi vágní univerzální kosmickou myslí, až po antropomorfní
božstvo s bílým plnovousem a sandály, které má přehled o veškerém konání každého z nás.
Osobní interpretace Boha se značně liší dokonce i v rámci daného náboženství. Některá
náboženství zacházejí tak daleko, že každého, kdo patří k jiné náboženské sektě než jejich
vlastní, označují za kacíře, a to dokonce i v případech, kdy se celkové učení a podoby zbožnosti
téměř neliší. Katolíci například věří, že protestanti jsou odsouzeni do pekel jen z toho prostého
důvodu, že nepatří do katolické církve. Stejně tak mnoho odštěpených křesťanských skupin,
jako jsou evangelíci či revivalistická církev věří, že katolíci jsou pohané vzývající dřevěné nebo
kamenné modly. (Kristus je zobrazován tak, aby se co nejvíce podobal tomu, kdo se mu klaní, a
přesto křesťané kritizují pohany, že uctívají kamenné nebo dřevěné modly.) Židům bylo vždy
spíláno do Ďáblů.
I když všechna tato náboženství mají v podstatě téhož Boha, každé považuje zvyky ostatních za
zavrženíhodné. Pánbíčkáři se k dovršení všeho dokonce MODLÍ jeden za druhého! K bratrům,
kteří jdou souběžnou cestou ctnosti, chovají opovržení jen proto, že jejich náboženství má jinou
nálepku, a toto nepřátelství je třeba nějakým způsobem vybít. Nejlépe prostřednictvím
modlitby! Skvělý způsob, jak zdvořile a se samolibým úsměvem říci: Nenávidím vás do morku
kostí! Průhledně zamaskovaný trik, známý jako modlitba za nepřátele! Modlitba za nepřítele
není nic než laciný vztek, a navíc hodně podřadné kvality!
Pokud existuje ve způsobu uctívání Boha tolik křiklavých rozporů, kolik rozdílných interpretací
Boha tedy může být a kdo má vlastně pravdu?
Všem zbožným vyznavačům stezky ctnosti jde hlavně o to, zalíbit se Bohu a zajistit si tak po
smrti přijetí u otevřených Nebeských bran. I když někdo nežil podle přikázání, přesto může v
poslední minutě zavolat ke svému smrtelnému loži duchovního, aby mu poskytl poslední
rozhřešení. Kněz nebo pastor se přižene poklusem, aby to s Bohem srovnal a postaral se, aby
jeho propustka do nebeského království byla v pořádku. (Jezidiové, sekta uctívačů Ďábla, mají
na věc rozdílný názor. Věří, že Bůh je všemocný, ale také všeodpouštějící, a na základě toho se
domnívají, že je to Ďábel, komu se musí zalíbit, neboť on vládne zde na Zemi jejich životy. Věří
tak silně, že jim Bůh po posledním zaopatření odpustí všechny hříchy, že během života
nepociťují potřebu brát ohledy na jeho názor.)
Mnoho lidí dnes nedokáže racionálně přijímat křesťanství se všemi rozpory tak, jak bylo
praktikováno v minulosti. Začínají pochybovat o existenci Boha v křesťanském pojetí. Začali si
proto říkat křesťanští ateisté. Křesťanská bible je skutečně plná rozporů; co však může být
rozpornější než pojem křesťanský ateista?
Pokud prominentní křesťanští ideologové odmítají starou interpretaci Boha, jak můžeme od
jejich stoupenců očekávat, že se budou držet dřívější náboženské tradice?
Vzhledem k debatám, je-li Bůh mrtev či ne, by si měl brzy – pokud ovšem není mrtev – začít
platit pojištění na důchod!


Příspěvek byl publikován v rubrice Satanská bible. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.