Kdybych nevěřil, nestalo by se tak


Typickým podobenstvím v tomto směru je podobenství o polštáři. Kdybych nevěřil, že je možné s tímto polštářem pohnout, ani bych se o to nepokusil.
V tomto ohledu jsou naše možnosti vždy omezeny prostorem toho, čemu jsme uvěřily, zkusit však mnohdy znamená narazit a zpochybnit urazit tak sám sebe a svou víru. Nezkusit je pak neuvedení se v pokušení. Jiné podobenství o slečně v tramvaji. Nevěřit v odmítnutí znamená nezavírat možnost oslovení. Uvěřit pak neoslovit. Uvěřím-li, že je naděje na úspěch mohu se vždy po této cestě vydat a oslovit ji neb vždy je cesta. Stačí jen chtít a věřit.
Podobenství o krásné Michaele, ona věřila, že jí chce, ona věřila, že jí miluje, ona věřila, že je blázen, on viděl její víru, avšak mlčel, tiše jí pozoroval nebíjec součástí jejího světa jediným signálem nepromluvil jak je na tom on a vystoupil tak z prostoru jejich možností v ten moment se změnilo vše, dále pak pokračoval v cestě víry opaku nebo ona uvěřila, že se neodvážil a tak určila směr dalšího dění.
Jakoby zde nebyl on a však pouze ona. Sama před svým psychologickým zrcadlem si neuvědomila, že v tyto momenty zde byla sama se sebou.
Sama se rozhodla v soudu upustit od své víry a obrátila směr osudu, kde jí zavane, již bylo předurčeno jí samou neb čas tu není. Všechna pro a proti, si uvědomila v momentu vstoupení na zem neb uvědomění si přijde až s koncem světa. On duchem nepřítomen svým byl, ona vládla nad jeho tělem, že chtěla, milovala, šílela, ona sebe ještě nevěděla.


Příspěvek byl publikován v rubrice Ukázky z knihy Tvá víra tě uzdraví. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.