Věčný život


Dnem sedmým, dnem odpočinku byl, věčný život byl ustanoven v den osmý, v tomto dni bylo vykonáno vše byť by na věčný život vešli všichni po všech časech.
Napřímeny tak byly linie osudu byť by se spojili časoprostorové linie v přímku a v bezčasí bodem se staly.
Tímto bodem je singularita každého z nás a linearita našeho osudu po celou věčnost.
Přerušením linearity dochází ke krácení singularity a ztráty podílu na věčném životě. Takovýto podíl propadl peklu, nebude však zapomenut.
Cesta spravedlivých je cestou přímou. Cesta spravedlivých je cestou desatera a jiných zákonitostí především v těchto věcech, v zásadě pak nepokradeš a nezabiješ. Život věčný je jako řeka, přehradíme li ji, voda nepoteče ani pro nás rovněž i pro ostatní.
Pro některé lidi je věčný život jako nic, protože v něj nechtěli uvěřit. „Blahoslaveni ti, kteří uvěřili, aniž by uviděli.“
Každý kdo pokrade podílu na věčném životě, nebo život druhému jako by jej sám i sebe zabil.
Každý, bychom měli kráčet sami ve svém osudu, tak jak jsme si jej zvolili a jak jsme si sami rozhodli v přítomném čase, nikdo nemá právo Vám v osudu překážet neb by si tím sám ve své svévoli přetrhl nit.
Scenérie věčného života se odehrává až v 13. rozměru a tím je rozměr informací všech rozměrů za absence rozměru 14, kterým je čas, protože v 13. rozměru čas není, i když je interpretován našimi vlastními zkušenostmi a vzpomínkami, naší duší.
Za života se pak můžeme setkat se vzpomínkami z minulých životů, čím více je však duše vyvinutější tím snadnější má přístup k této absolutní paměti.
Rovněž za života je možné se setkat s peklem druhých, které je lze pocítit promlouváním a akcí z našich úst a těl.
Mnoho z těchto pekel bylo odehráno a jsou udržovány ve víře, těch jenž je roztočily.
Roztočení se má za odehrání klíčové události a lhaní v virtuálním čase a osobě na já, proto nezáleží na tom zda je skutek nahrán v budoucnosti či minulosti, když je naplánován na přítomnost a osobu.
Peklo je lež a jen pravdou a láskou se lze z něj vykoupit, je nutné z těchto skutků uniknout a navázat na vlastní osudovou linii, zpravidla nesobeckým činem.
Každé takové peklo je čistou krádeží podílu na věčném životě a oním pomyslným přetržením nitě, jak pro padlého, který již peklu propadl tak pro toho, kterého hrají.
Jejich lež je zakotvena v lživé představivosti a vymýšlením si. Takovíto jsou vypovězeni z ráje již samotným skutkem. Neb přestřihli i nit svou.
Tito falešní rádoby bohové, přívrženci pekel se mnohdy snaží vlákat své oběti do podobných pastí chtíčem a jinou lží, a to jak v minulosti, tak v budoucnosti, vědomě vám káží lež, aby vás do této pasti navedli. Jsou to panovační manipulátoři, ve svých srdcích prahnou jen po majetku a zla se neštítí, byť by se sami do pekel uvrhli, v čemž jsou svévolní.
Napřímení linie je práce povolaných a zasvěcených, v zásadě je lze zpravit, avšak co bylo zatraceno, propadlo peklu, ale nebude zapomenuto v bohu však v účastnících ztraceno. Tyto poskvrněné linie jsou roztříštěny lží.
Jediným vysvobozením je vzkříšení, nese však vždy s sebou trest v podobě pocitu viny, z které se vykoupí pouze pokáním a pokorou v lásce k pravdě.
Můžete si být jisti, že zrovna tito přívrženci pekel vám budou rovněž slibovat ono vzkříšení, jejich úmysly však nejsou čisté, neb se snaží zbavit se své viny, kterou vychytrale schovali za hru aby sami byli očištěni od svých hříchů, jenž byly součástí jejich vymyšleného pekla.
Koho peklo schvátí toho nevyvrátí, výjimka však potvrzuje pravidlo tvůrci onoho pekla museli by se doznat ke svým hříchům a nalézt odpuštění, trestu však neuniknou, jejich trestem je ztráta podílu na věčném životě, který peklu již propadl.
Vždy však visí ve vzduchu otázka, jak docílit toho byť by se situace neopakovala, čerti označeni cejchem se proto již k těmto informacím nedostanou, neb jim je nikdo, ani jako lidem nedopřeje do doby než dosáhnou obrácení, neb až v obrácení budou schopni tento pokrm požít.
Pouze nápravou a obrácením se mohou vykoupit z nevědomosti, vždy však za odměnu neb oni musí svou nápravu dokazovat.
Lid staví ve falešné představě o věčném životě pekla, jejž mají horizontální charakter, podstata pravého věčného života je však vertikální, neb nepokradením podílu na věčném životě jsou linky osudu napřímeny v linie napříč časoprostorem, v bezčasí pak bodem. V pravém věčném životě, žijeme na nebi i na zemi, neb tělo je nám zemí a duše nebem, odtud vertikálnost.
Kdo na svět přichází, je vševědoucí v bezčasí nebi, neví li a není li si jist, či zažívá něco nového, nastane vždy protest, čímž může být i klid, jenž vítězí. A protestuji, že protestuji a proto protestuji, ať neprotestuji.


Příspěvek byl publikován v rubrice Ukázky z knihy Tvá víra tě uzdraví. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.