Abychom nikomu nekřivdily


Věří že se vidí jen ten kdo žije v neúctě neb je mrtvý až nebude mí ani tělo s kterým by mluvil uvidí světlo.
To světlo je pravda. Ta pravda je tam, kde se znovu narodí aby byl jeho život uctěn.
Na matce, původu ani národnosti nezáleží, jaký jsem takový se narodím.
I barva má smysl až tehdy je li každá hodnocena stejně.
Aby bylo jeho tělo i duše očištěna od všeho co byl ať je. Má li své tělo,
má právo si úctu získat znovu tím, že se obrátí k Bohu čelem, nikoliv zády.
Má právo nekrást neb i z polního kvítí může být člověk živ.
Ano, není to jednoduchý začátek ale práce je lepší než smrt.
Přece jen je na každý kousek masa fronta hladových krků.
Nejlepší je znovu začít na začátku, doma, v rodné zemi.
V místě kde vím, znám a jsem alespoň sám sebou.
Svět má mnoho pastvin ale každá není tak lahodná jako ta rodná.
Není nic lepšího než uctít zem kde žiji ale je božské uctít zem kde jsem se narodil.
Každý chce papat, když už tu jednou někdo něco snědl měl by zde i kálet.
Můj dům, můj hrad, mé tělo, mé břímě proto neděkuj a žij až do konce.
Nejlepší díky Bohu tvému je život sám.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.