Cesta z cyklu znovuzrození


Cyklus znovuzrození je cyklem recyklace. Vše co bylo v něm je snědeno červy a hnilobou aby bylo dělo odpoutáno od nesmrtelné duše, která je jejím já a tělo jeho schránka. Živočišná recyklace je vázána krví, uzavřena v cyklu mne a krve mého rodu. Kousky těla jsou vším tvorstvem přebrány a tím je krví zaplacená daň za znovuzrození. Existuje cesta ven a i ta je jako vše otázkou vlastní volby. Cestou ohně, cestou zapírání, zpopelněním je tělo odpoutáno od duše, energie v podobě tepla a elementárních prvků předána prostřednictvím vody z živočišné říše do říše rostlinné, čímž je umožněno duši se odpoutat od rodu. Vzkříšení a znovuzrození v novém rodu je poté cestou reinkarnací a narození, postupným sběrem energie. Jako bychom sbírali jiskry nad plamenem a skládali nekonečně složitou skládanku, rébus, hlavolam sebe sama. Nic nebude zapomenuto a vše je transformací je jen otázkou, motivací zda nechat odejít tělo v rodu nebo se odevzdat celému Bohu. To vše se odehrává bez rozdílu náboženského vyznání neb duše je to čemu věříme ale masem svůj odchod zaplatíme stejně. Mě nebaví čekat, nejlepší je originál, sežer a buď sežrán neb láska prochází žaludkem. Ostatně všechno to umírání je k tomu abychom se zbavily své pýchy, vše je k tomu aby i druzí měli co jíst, vše je forma objeti pro druhé. Proto poctě, zbraň a úctě život.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.