Chytrému napověz, hloupého kopni


I přišel Adam největší ze všech hříšníků, kterýž vše zlo to začal, před Pána prosit o odpuštění.
I Pán pravil mu s úsměvem ve tváři, „vidím tvou prosbu Adámku i učiním ti bránu velikou jak stodolu, byť by jsi jí prošel,
tak jako každý jediný“
I Adam na něj hleděl vyděšeně, nečekajíc tak pozitivní reakci.
Pán sličně otočil Adama zády pravíce mu, „vidíš tu Bránu Adame?“
I Adam odvětil, „nevidím“
I Pán odvětil a přec tam je a dodal „blahoslaveni budiž ti, kdož uvěřili, aniž by uviděli“
I Pán dodal, „každý kdo byť by z jediného hříchu v pravdě mne usvědčí, projde touto branou“
I Adam odvětil zesměšňujíce, „nevěřím ti pane, přec žádnou bránu nevidím“
I Pán, nakopl do řiti Adama, pravíce jemu „a to jsem chtěl, byť by jsi prošel“
I Pán dovětil s úsměvem, „přijde ti teď dost skutečné?, že zjistil jsi, kdo je já? a čí řiť nakopnuta byla?“

Pro hlupáka, každý hlupák aneb chytrému napověz, hloupého kopni.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.