Co prozradilo motivace a záměr těch, jenž prodali svou duši do služeb ďáblova stroje


Peklo skutků plné hraničeno jest krví nevinných a činů, jenž vedli k bohatství těch, kteří za pro dali duši svou službě ďáblova stroje, který anděl toho jména objevil. Těch, jenž pro Kristovy rány byli aby si tak svůj krátký a pomíjivý život v bohatství zlata vykoupily. Těch, jenž chtěli věřit v úplatnou duši a dary od srdce za odpustky vyměnily. Těch jak zaslepeni hněvem, za trest plynoucí z vlastního chtíče, nepřestali soudit podle sebe. Těch co nepřestali věřit, že uvidí li sebe v druhých prokradou se z pekla ven. Těch co chtěli uvěřit, že vše se dá koupit a i přesto, že kradli celý život, druhým jejich sny, jednou podaří se jim okrást Svatého o jeho klíč a ukrást mu jeho svatozář. Těch, jenž nepřestali doufat, že jednou bude za mé hříchy pykat někdo jiný nepřiznám li se a křivě někoho obviním až bych dal své křivopřísežnictví na sobě znát a v moment toho pro hřešení na nevinného své křivé srdce upoutal. Těch, jenž pro své pletichaření a záměr za být ochotni byli a jsou. Těch, jenž pro hanbu svou hlavu by sklonily před cizím Bohem, než aby se naučili přijmout pravdu Svatou a poučit se z ní pokáním. Těch, co nečisté srdce mají a nadevše by nepřiznali své svědomí na sobě.

Hleďme do historie, plné je podsvětí těch. Co koupit si chtěli smrt úplatným slovem, než aby skutky čistého srdce odčinily svůj hřích. Co oni Cháronovi řekli svou mincí, než li proč já na tobě tak ohyzdný jsem? Snad nedošlo jim, že smrt si nekoupíš?
Snad nechtěli přestat vidět jen sebe? Vždyť Cháron se ničím neprovinil, než li tím, že nezištně nové tebe přivedl skrze podsvětí na svět nový byť by překonala úplatná duše tvá svůj vlastní soud. Z těch mincí vystavěn byl chrám, tou mincí byla tvá slova ten kámen byli tvé skutky. Chrám bude tvé tělo ten dům kde duše, jenž propadla peklu znovu procitne až přizná si svůj hřích. Až se zná „vidět se je lež a pravdou je se nevidím“.

Hle historie moudrá je. Těm co jen zlato a bohatství pro sebe celý život vidět chtěli, dvě mince před oči položila aby věděli kudy jejich cesta pokračuje po smrti, vždyť všechno v co věřili zlato bylo a proto vidí jej i po smrti. Aby tím žal svůj utišili.
Žal ten, jenž zlatem uplatili. Žal kterým si smrt svou vykoupili. Takový byl jejich sen, hamižníků hamižných. „Já v tomto životě bohatý byl a do zlata si přeji hledět po smrti abych se bohatý znova narodil.“

Kdo z nich však právo má? Vždyť jejich matka budoucí je neporodila, nebylo zlata pro všechny dost. Vždyť vše už bylo rozděleno, z čeho by mu kdo dal? Lásku ryzí za kámen vyměnily a teď si chtějí koupit smrt? Až kámen k tobě bude mluvit, lakomec s ním? proč jsi blb pochopíš. Stejně i dobře mohl být otcem tvým budoucím. Vždyť nic nechtěla, jen život mu dát ty víš. Přec nechtěl jsi smrt si uplatit. Ty peníze koupili od ní dětem chléb a tvé budoucí matce dám vše co budu u sebe mít. Ty peníze vrátili život přátelům tvým budoucím. To je tvým Znamením, mark je tvým jménem rodným. Ta štědrost je cesta i klíč tvůj záměr tvůj dobro cit prozradil. A tobě ty křivý jsem láskou svou tvůj chtíč urazil a zlo z tebe tvým jménem je porazil. Kde malý byl velkým měl stát, duchem ten ryzím měl pro lásku svou pracovat. To byla chyba, tvůj záměr byl chtíč, to je ten důvod proč jiný anděl ti porazil. Ty jsi jí zahnal ty jsi ten hněv. Tím jsi byl důvod, žes neslyšel zpěv.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.