Dejte jim jed a říkejme tomu lék „pro naší peněženku“


Že se nedá věřit lidem je již známé. Avšak problém je jinde. Touha po penězích je přinutila lhát i o tom, že je voda pitná a zdravotně nezávadná. Upřímně mi může být jedno, že si pro svůj zisk nechali vystavit hromadu certifikovaných ověření když místo pravdy kterou mi říká mé vlastní tělo, samozřejmě, že kvalitu popírají a diskreditují, mi dávají sen s falešnou nadějí, že tělo má jít do hrobu opotřebené protože je to dobré pro jejich zisky. Různé sloučeniny s obsahem chlóru, dusíku jak jejich certifikáty dodávají jsou sice v jimi stanovených mezích, které zaručují neokamžitou smrt ale zabíjí mé chuťové buňky a je mi z nich špatně. K čemu mi je dobrý jejich přiblblý papír když si do něj nemůžu ani utřít řiť. S ohledem k tomu, že po vypití jejich vody z kohoutku nebo plastových lahvích s jedem v malých dávkách mi přijde život jako ve snech, který uráží mé chuťové a čichové buňky podstrkujíce k mému nosu místo chlóru ve vodě, vůni horského pramene po tom co voda protekla kilometry, železného, měděného, olověného či dokonce zahnívajícího plastového či keramického potrubí, lze jen konstatovat, že ne tahle voda je zdravotně nezávadná pouze jejich peněžence a jedy v ní jsou lék, který tlumí naše smysly jen proto abychom slyšeli a stali se součástí jejich snu kdy oni bohatnou a my pomalu ale jistě vymíráme.
Existuje snad něco horšího než zisku chtivý člověk? I kobylky jsou proti nim milosrdné.
Když jsem byl malý cítil jsem nosem hned, že v této vodě je jed. Od té doby je čím dál tím těžší nalézt nos mezi očima.

Na stará kolena pak prosí Boha o odpuštění, že život byl krátký a že vše byl sen si stěžují. Je jim odpuštěno, ti otrávení na popel ti jedlí na hnůj potravou červům a traviči? Ti zůstávají zavření ve svých honosných hrobkách které jsou stejně tak falešné k Bohu jako jejich sen o ziscích a proto je jejich nebe ducha prázdné a jejich hrobky bez kontaktu se zemí, čímž jsou vyhnáni z domu matky země.

Rovnou ke hvězdám aby tak našli svět ve kterém padají pečení holuby do úst a kde přežijí na věky i přesto, že lež a nenávist ruku v ruce se smrtí jsou jejich krédem a věří jim neb jim dávají zisk.

Tak to jim přeji pěknou cestu protože míří rovnou do pekel za horizont události černých děr. Do paralelního vesmíru kde život je smrtí, cestou na zem a smrt je každodenní chléb.

Hlavně jim neříkejte, kde chodíte pít… snadno znesvětí Váš pramen… nejsou dobrých mravů.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.