Deset


Deset generací, žili, deset generací jedli v tvé zemi.
Deset generací se množili a mísili s krví tvých krajanů*.
Deset generací skrývali svou tvář. Po těch deseti generacích,
z toho co byli, nezbylo nic. Vše co bylo cizí odplavila voda,
vše co bylo cizí odvál vítr. Vše co bylo cizí se vrátilo rodu,
který zůstal tam odkud přišli. A z nich jsou jen ti,
co jsou vlasti hodni. Tak jde čas, taková je recyklace.
Lepší je nechat být. Odkrýt jim tvář a je nechat žít nebo
je nechat odejít až tam zaplatí za způsob, jakým pošpinili svou i cizí vlast.
Nezabiješ neb nevíš do koho střílíš, kdo sní a kdo nad ním bdí.
Tvář a víčka ti prozradí, kdo pyšný je a kdo s časem podvádí.
Kdo nedá úctu, nemá od koho by úctu dostal.

Čas vše zpraví samovolně, řešení je problém a problém je řešení.

*) Je vás více


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.