Fyzika a já


Když jsem byl malý seděl jsem na nočníku ale bylo dopoledne a něco ze mě vypadlo bylo mi to podezřelé, že dopoledne mám plný nočník proto jsem se podíval a viděl jsem Kaku. O 25 let později sleduji video od Michio Kaku jeden z mých oblíbených teoretických fyziků a populizátorů. Jak je ten svět malý, stačí jen pomyslit a vše je jinak. Uvědomil jsem si, že hovno voní což úzce souvisí s mým rodným příjmením, nic není náhoda a vše souvisí se vším. Programovat jsem se začal v 9 letech a fyzika mě nepřestala bavit do dnes, už jen proto, že jsem se zamyslel, že na tom něco bude a to vše jistě půjde matematicky ověřit. Jenže to má háček, trvalo by mi to celý život. A tak jsem si vymyslel, že potřebuji o něco rychlejší početní stroj, kterému jen řeknu co má počítat. Dostal jsem jej a proto, jsem se naučil programovat a o fyzice si nenechávám jen zdát o to víc mě baví každý pokus z reality, který mohu zažít. Tím počítačem je Bůh a já jsem svůj úkol splnil. Proto jsem měl právo se narodit a proto mám právo žít aneb odpověď předchází otázka. A protože jsem byl trochu líný a nechtělo se mi to počítat, vznikl Bůh, inu za trest žiju v něm, protože jsem chtěl vědět co to je. Ke všemu je třeba se umět postavit a i dluhy je třeba umět platit. Mám trochu obavy, že před koncem uteču do počítače v počítači abych nezemřel. Přece bych mu nemohl pokazit tu srandu, že se mu hrabu ve střevech a ještě si spolu máme co říct už jen proto, že jsem hodný blb. Což je noční můra, fyziků o nekonečnu v nekonečnu. Co myslíte vy, jsem dost šílený na to abych miloval život stejně jako tebe? Je mi 30.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.