Jak vlastně člověk stanovil rychlost světla aneb hlad je metr jako řemen


Člověk je lakomý, nenechá přebytek někomu jinému jenom aby nemusel slyšet pravdu svatou. Člověk je debil. Já mám a ty ne to je jeho gesto. Inu kyslík také není zadarmo. Zahrňme do úvahy vše co víme o světle a síti zrcadel ve vesmíru a o čase, životě. Sdílíme společnou víru. Vidíme to čemu věříme a proto maximální časové měřítko je měřítkem od dob prvního světla do doby kdy vymře život na zemi a víra, která zůstane bude světlo smrti, tma. Vezmeme li v potaz relativní měřítko člověka, které je cca 60 000 let od prvního. Kyslík je klíčem k životu a teprve až bylo paliva dostatek byl započat život. Řešením problému jménem saturace. Délka života je přímým poměrem a vyvážením množství spotřebovaného paliva oproti poměru vyzářené energie, myšlením a přemýšlením inu nenalož si víc než uneseš. A tady je to měřítko, onen poměr rychlosti vyzářené energie je přímo úměrný k době trvání víry dané skupiny respektive rozdíl mezi od a do počátku a konce světla, což je přesnější, člověk se oddělil od Boha. Člověk je v diferenciálu časové osy, rozhled, předvídavost, krátkozraký. Štědrost není hloupost.


Příspěvek byl publikován v rubrice Anatomie duše, Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.