Kontinualita a sourodost aneb nezešílet je umění nenaložit si víc než unesu


Z pohledu metafyziky je nesourodost prostorově osudovým aktem, který nejen, že není očekávaný ale také není ani tušitelný
neb není náznak ani signál, který by evokoval byť by představu o dalším kroku nebo možnosti dění budoucích nebo minulých událostí.
Obvykle známé jako hrátky s časem. Opakem je empatie, která je v souladu s našim vnitřním očekáváním, očekáváním toho co je možné,
možné v naší víře. Věříme tomu co vidíme, slyšíme a cítíme avšak paměť funguje i opačně. Co je zaseto může vyrůst avšak,
stejně jako vše živé i myšlenka nebo sen musí z něčeho žít, potřebuje alespoň vodu, vzduch a místo kde růst, tím místem je prostorově osudová možnost, tou vodou je událost a vzduchem je touha po vědění. Neb pokaždé když se ptáme je nám odpovězeno, jen ty motivace již nejsou na mé straně. Vše je dialog a k dialogu je třeba dvou. Brána je tajemství a klíč je v našem vlastním srdci, tam kde sídlí panství mého já. Dveře se otevírají v mnoha rozměrech, kde cestou dovnitř je cestou do času -t a cesta ven je cestou přítomnosti. Předpoklad je strom možností v čase +t, které mohou nastat v prostoru možností jenž jsou očekávány nebo nad rámec těchto možností, které jsou netušené. Cesta intuice je cestou tušení v prostoru, který má být očekáván nebo očekáván je. Vždy je cesta.
Každý má buď tolik možností kolik unese v míře jeho očekávání nebo v očích druhých vypadá jako blázen. Není nic co dává právo zabít, je jen hlupák, pro kterého jsou všichni hlupáci a pán ve svém panství, pro kterého je prospěch všech nezištným potěšením, blahem a klidem. Někteří se změnou tvého osudu vyrovnat umí a jiní nedokáží unést ani změnu ve svém vlastním srdci. Velikost ducha je o možnostech. Vše je o možnostech. Nikdo nechce odejít a nikoho nechtějí nechat odejít neb přizpůsobivost je vlastností moudrých a učených tam kde nepřizpůsobivost je zárodkem sobectví a strachu poznání sebe sama i druhých. Každý z nás mívá svou pravdu podle toho čemu věří a v jeho/její víře je vše možné. To je rozměr, který dává možnosti vedoucí k rozhodnutí. Proto nejezme ze stromu poznání bychom nezemřeli avšak řešení je problém a problém je řešení. Neb i pravda má své hranice a i kulatý dům má svůj roh, který je za hranicí vidění které předchází očekávání. Proto dokážu odpovědět na otázku co bude dál aniž bych viděl naservírovanou cestu. Klepu si na čelo a táži se buch buch, kdo tam je? Odpověď je vždy já ale jaké, které a čí už bychom měli poznat sami neb sami na světě nejsme a to nám dal Bůh. Buď rád, jaký máš cit a vděčný za co jej máš.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.