Láska prochází žaludkem a basta fidli


Jíst by se mělo všechno.
Co nesežeru já, sežere hniloba.
Co nesežeru já, vstřebá plíseň.
Co nesežeru já, spálí oheň.
Já se nevidím a proto dávám úctu tobě láskou, která prochází žaludkem.
Jméno mé je já a ty je mou potravou.
Cožpak ti prase nepřijde dost dobré?
A co kůň, přijde ti snad, že má malou hlavu?
A co osel, přijde ti snad, že nic neunese?
A co kráva nepřijde ti dost užitečná?
A co červi, nepřijdou ti dost pracovití?
A co šneci, slimáci nepřijdou ti jako spása?
A co slepice a ptáci, nepřijdou ti dost chutní?
A co voda, nepřijde ti jako život?
A co ryby, nepřijdou ti dost moudré?
A co květena, nepřijde ti jako harmonie?
A co hadi, nepřijdou ti dost chytří?
A co ještěři, nepřijdou ti dost hbití?
A co kočky, nepřijdou ti dost čistotné?
A co psi, nepřijdou ti dost poslušní?
A co chobotnice, nepřijdou ti dost prozíravé?
A co pavouci, máš snad pocit, že špatně vidí?
A co mouchy, máš snad pocit, že po tobě vše neuklidili?
Všem náleží úcta a proto.
Buď té lásky, drž hubu, dej jim úctu a žer.
Přijmi jejich dar milosrdenství, přijmi jejich maso jako pokrm.
Dej jim možnost splatit svůj dluh Bohu, byť by se mohli vrátit k životu.
Který blb si usmyslel, že bychom se měli klanět jídlu?
Nezapřu tě, sežeru tě a jsem na to patřičně hrdý,
já žije ty odevzdalo co mělo aby se znovu mohlo stát já.
To je koloběh života, ještě chvíli mi tvrď opak a zavřu tě do klece s Lvem,
ten už ti vyjasní svou představu o tom co je zdravé.
Budiž oslava života tvého, večeře má, večeře páně.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.