Moucha a kapka vody


Držím sklenici vody a předemnou sedí na zdi moucha a svítí na mně chtíčem.
Všiml jsem si jí,
Moucha: Ty prvni
Hmmm, napil jsem se
Moucha: Ja chci, taky
Hmmm, namočil jsem prst a podal jsem ji napít
// mezi tím proběhl dialog kdy jsem se jí ptal v myšlenkách zda chce letět ven, ona že nechce
// otevřel jsem tedy okno a vystrčil ruku ven, mouchu jsem položil na okap, ale moucha vletěla dovnitř
// pochopil jsem.
Moucha: Hmmm, Na
Moje láska vs Muší láska

Za tu pouhou kapku vody mě moucha naučila vidět cizí city a potřeby, nejcennější dar.

Lepší je dávat než brát.

Když nepoznáš kdo co chce aniž by jsi jej za chtíč soudil je to tím, že neodkryl svou tvář, skrývá se nemá čistého úmyslu.

Nehas co tě nepálí, netiš cizí city, ke všemu je třeba se umět postavit.
Vše je jak na vypínač, ukaž co cítíš. Já nemám rád tajemství vždyť všechny problémy pramení z nevědomosti.
Avšak co nevykecáš to se nikdo nedozví.
Když chce vědět, dám mu čemu věří, tím se skrývají. Přeci nebral bych mu víru v jeho svět.
V upřímném srdci má bůh oblibu, jen dávej pozor, nejhorší srážka je s blbem, který si chce věřit, že se vidí.
Já jen aby ti nedali přes hubu, vždyť jsou nemocní, nepokoušej jejich nemoc.

Nestav se mezi jednoho.

Drzost a hloupost, jdou ruku v ruce.

Křesťani nepřipouští evoluci, bůh živý už jim káže jen jejich vlastním argumentem NO A CO!
A lidé jsou tak uvrženi v psychologii do doby kamenné, kde je každý kámen,
což si způsobili svou svévolnou nepřizpůsobivostí.
Každý má právo na odpuštění až když si odpustí hřích, do té doby se smaží v pekle.

I k urážce je třeba se umět postavit a neházet flintu do žita.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.