Nečaruj s nikým jen sám se sebou a budeš sám sebou před, potom, věčně


Každý kdo čaroval a snažil se přenést svou duši na někoho jiného tím, že sním bude mluvit nebo myslet na jeho jméno toho duše byla roztrhána už jen tím, že překročil pomyslnou ohrádku sebe. Duše je totiž nehmotného logicko emocionálního charakteru, který bez nádoby sebe při přenosu na nádobu tebe ztrácí svou podstatu existence. Právě v tomto přenosu a po něm ztrácí sou podstatu ve světle. Proto nepřeskakuj ohrádku. Tato chátra pekelná zapřela sebe ve snaze opustit místo kdy pyká za své hříchy místo aby uznala svou chybu a skrze své pokání dospěla k pozitivnímu závěru z kterého je možné se poučit a obrátit se, dosáhnout odpuštění.
Ve snaze převést hřích na tebe či snad v marné naději, že prožijí cizí život, s chtíčem po moci a opilosti slávou uvrhla sebe i tebe do pekla, které tímto skutkem vzniklo. Přeci i malé dítě ví, že vše co peklu propadlo pomíjivé je. V Bibli a jiné náboženské literatuře se pak dočteme, že je tak činěno až do desátého pokolení. Toto číslo je stanoveno z ryze praktických zkušeností neb ne zřídka desetkrát se bude muset v tobě k sobě obrátit aby mohl poznat sebe, přiznat v pekle svou vinu svůj hřích sobě si, učinit sobě pokání byť by dospěl k pravdě. Že před dluhy neutečeš a že se nevidíš. Položme si však otázku, máme zapotřebí být v pekle? Vždyť přeci můžeme sobě pokorně učinit pokání aniž bychom se do pekla uvrhli už jen tím, že svalujeme vinu na cizí jméno popírajíce tak sebe. Před pravdou neutečeš neb lež má krátké nohy, taková je to cena za život s matematikou, jenž je nám vlastní neb jsme ať již chceme či nechceme její součástí.

Jsme parametrem v rovnici kde za rovnítkem je svatá pravda hájící život věčný v dobách rovnosti, v místech kde čas není. Blahoslaveni budiž ti kdož uvěřily aniž by uviděli, uslyšeli či zažily. Přeci platí, že ve víře je vše možné a že kráčíme po stezkách poskládaných z kamení naší vlastní víry, z kamení siónského kamene aneb dle tvé víry se ti staň aby jsi byl kým jsi a věř čemu chceš. Jen hleď by jsi byl ať jsi, nechtěj pomáhat lidem ale miluj bližního svého skrze skutky k němu, mluv k nim jako by jsi mluvil k bohu neb jsi v něm stejně jako oni. Dopřej všemu živému úctu stejnou jako úctu k bohu aby jsi byl i ty. Zda-li tvůj kámen má kaz je tvá věc, tvůj problém, tvá chyba a za tu ať chceš či nechceš zaplatíš neb jsi uvěřil a podle své víry žil. Taková je to pravda, takový je to zákon, zákon boha živého před kterým neunikneš neb jsi v něm a on v tobě. Proto, řešení je problém a problém je řešení. Věz však, že Bůh je prostý a co zaseješ to uklidíš jedině sám se s vlastním sebou.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.