Nedávej díky na darmo, jinak nebude mít žádnou váhu


Nač mi díky tvé když popíráš úctu mých uší, na škodu. Tvé díky plané je jak letní tráva, krávám dává zdar avšak bohu žel. Komu ty chceš přát zlo, svým planým díkům? Tvrď krávě, že se tráva nejí. Však počkej až ti z prdů jejich bude horko, uvidíš zač bylo to díky, vodu si kázal a víno pil, krávě jsi trávu nedal ale masem a mlékem sis polepšil.
Sklapnou ti ústa tvá za tvé nicotné díky, které tele nenakrmí a ty přijdeš na košili o knoflíky protože jsi lakomý. Raději tisíc plných žaludků uvidím než slyšet jedno tvé pochybné díky. Proto věz, co naslibuješ, od děkuješ a neplníš mít nebudeš. Co naslibuješ a neplníš být nemusí neb nejsi v právu.
Oči své jsi svými sliby zapřel, úctu očím odňal a proto ti po právu tvém lhát sám sobě, bůh tvůj oči odebral a sen z nich udělal.
Co zaseješ to uklidíš. Tvrď sám sobě, že jsi nesnil a zemřeš neb bude konec tvého účelu, kdy je život tvým snem? Tím snem, který ve víře tvé světí prostředky i život tvůj, ten čí jsi zapřel pro zisk svůj neb uvěřil jsi, že se vidíš. Tím jsi se porazil, zrcadlo ti nastavil a ty ses vraždou ve víře své provinil. Teď mluv jaké jsou tvé díky, jen slova planá, skutky jsi měl dobro konat, to ti země ze mne darovala aby jsi se v nebi s tím kým jsi objevil. Co jsi zapřel než-li sebe, objetujíce jen tebe. Pro vrahy tu nebe není, není svatý nebude mít osvícení.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.