Nikdo nemá právo si přisuzovat svůj osud někam, někdy, kde, kdy jej nikdo nechce ani s nikým proto aby byl věčně živ


Osud nám nebyl dán ani přisouzen soudem křivým a nečestným který se koná bez nás a o nás ale prostě je, jenom proto abychom byli. Každý kdo si toto právo vykládá po svém pro svůj chtíč nebo mocenské záměry zaplatí už tím chtíčem neb rozdíly dělají čas, který si sám odměřil už tím čím chtěl. A proto chtíč nelze v právu nikomu přisoudit neb by se sám provinil tím, čím soudil a stal by se proto křivopřísežným. I kdyby jsi si myslel nebo věřil jakékoliv lži a ve snaze převracet realitu a skutečnost všech ve svůj prospěch i přesto propadneš peklu nebo tvůj chtíč je ti svědkem, soudcem i trestem. Takové je řešení problému, které ty jsi nazval nespravedlností neb nechtěl jsi uvěřit pro svůj chtíč, pravdě svaté. Ten kdo vidí jen sebe krade. Neb všichni mají dle práva vlastního mne povinnost věřit, já se nevidím uvnitř sebe aby nepropadli peklu a pokušení motivované chtíčem a nezradili tím sebe v podobě hříchů smrtelníků. A čemu chcete věřit vy? Taková je cena práva, taková je cena volnosti. Takové je právo, které věřícím život dává a na kterém nevěřící ztrácí svou hlavu pro svůj chtíč. Ten kdo chtěl, ten bude platit.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.