O rasizmu aneb mi bílí ani černí nevadí úcta je to co chybí


Chtěli šoustat naše ženy, ale v jejich očích jsou zneuctěné špíny.
Chtějí si kázat ceny ale žebrákovi nedají ani uctivou korunu, počkají až zemře hlady a pak si přičtou jejich almužnu.
Chtějí vařit ale žerou s tebou. Nenajíš se uctivě, nedají ti uctivě ani pozdrav, ani si nečichnou.
Tvému jazyku se učí jen proto aby brali, to je rasizmus.
Chtějí ti provdat dceru, neuctivě, nedají ti právo se napít a jídlo ti nedají jaké si objednáš.
Oblečení si vyměřují podle sebe, že to jim na tobě bude slušet víc.
To je rasizmus, to je otroctví. Smějí se ti vtipkují a tvrdí, nerozumíš?
Jejich jména nemáš právo vyslovit ale život po mrtvém žebráku by brali.
Chtějí s tebou mluvit, neuctí tvou duši, tvé maso po použití odhodí do hrobu.
Projde žena s králíčkem a oni? Vidí jen cizí dům a večeři.
Jejich vynález je guma a jejich zbraní neplodnost, tak jich bude více.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.