Od úcty k neúctě je cesta volnosti a křídla andělů primitivní báze nezapřeš


Čichnout si musíš avšak zda uctí tebe již neovlivníš proto dvakrát měř jednou řeš, respektive čichni k ty a čichni k já.
Neuctil li ty tvé já, ucítíš kdo odešel, nepřišel a neuctil, odpusť si hněv a řeš já neb nos vždy cítí mé sebe.
Hlavně hleď ať jsi kým jsi a nezapři. Odejít a nepřijít neznamená, zemřít ale nebýt v pravý moment na pravém místě.
Andělům, svatým a Bohu úctu nerozbiješ ti ví, jen člověk je msty chtivý a labilní v zásadách této věci.
Člověk je dítě rozmarné, co pokouší svou smrt*.

smrt*) Smrdět s tebou k tobě, hrát si s tebou, usurpovat nárok.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.