Odpustil skutečně Bůh pro Ježíše Krista všem a co Ježíš?


Okem nevěřícího ne, okem věřícího ano.
Pravda je taková, že máme právo věřit čemu chceme, což nás v těchto případech stahuje jako magnet do určitých skupin, které sdílejí stejnou víru. Neb vidí to čemu věří a věří tomu co vidí. Což je vnitřně uklidňuje, tedy dodává klid jejich duši, blaho v blažené nevědomosti.

Narovnejme tedy Váhy celé události do přímé roviny.

Ježíše ukřižovali v nespravedlivém soudu, tedy byla s ním páchána nespravedlnost a to takového rozsahu, že mu nedovolili, říct ani celou pravdu a jakýkoliv jeho argument ať, již jakkoliv pravdivý shazovali pouze z důvodů povyšování se nad něj, superiority.
Nechtěli, věřit ani tomu, že mluví. Natož pak tomu, že jej slyší a dokonce vidí. Vše pro mocenské důvody a důvody zhodnocující výhradně zisky oproti morálním a duševním hodnotám i přesto, že jej žalovali kněží.

A co hůř?

Ve snaze po takovém činu a nespravedlnosti, jejich vlastní hrou byli prokleti tím, čím sami všechny prokleli. A tedy, svou vinu, neschopnost a hřích svádět na druhé v křivopřísežném soudu a zapření tebe ve víře, vidět, slyšet, být viděn a být slyšen. Už jenom tím, že všem dávali špatný příklad, za což všem včetně sebe utržily ránu v srdci, víře. Tedy zapření práva, věřit, že se nevidí.

Podíváme li se na obě strany střídmě a pokorně bez chtíče zjistím snadno, že Ježíš Kristus nebyl ten kdo následně chtěl a doufal v odpuštění. Logicky, on byl ukřižován avšak oni byli prokleti samým sebou, už jen tím, že odstranily toho o koho se v jejich vině opírali a na koho sváděli svou nevinu, což mělo za následek, po následující léta pád ne jedné civilizace a transformace mocenských sil. Kletby je však tato transformace nezbavila, neb vina přetrvává v nich do doby, než si viníci odpustí hřích ve smyslu, nečinit zlo, bezpráví sobě ani svému okolí.

Pro odpověď na otázku, zda Ježíš Kristus odpustil skutečně všem je třeba si uvědomit jednu podstatnou věc. Oni jej odsoudily nedobrovolně. A k tomu všemu, kolem jeho smrti provádějí šaškárny, komedii, které říkají život a mluví se vší drzostí jeho jménem pro svůj zisk. Tedy učinil li by tak, zapřel by vše co svými skutky prezentoval, to čemu věří, to čím je. Stal by se kupčím, vy měnitelem cizího chtíče, tedy chtíče odpuštění za cenu slávy a majetku, ke které by mu stejně pro svou hamižnost, sobeckost a lakotu nedali přístup. Výsledek, jejich chtíče a prokletí, které na sebe uvalili je po dvou tisíci letech, život v pekle, kde všichni věří, že jim odpustil a chtějí mluvit jeho jménem, čímž se sami uvrhli do pekla z kterého se je snažil svým pozitivním příkladem vymanit. Avšak zda odpustil skutečně on ze svého vlastního srdce, svobodné vůle už mnohé ani nezajímá, protože jej ani po dvou tisíci letech mnozí, nechtějí vidět, slyšet ale chtějí mluvit jeho jménem a požívat tak moci peněz a víry, jenž vyklíčila ze sémě zrady, nenávisti a chtíče po nespravedlnosti, tedy ze chtíče bez práva být viděn a slyšen neb do dnes oni nevěří tomu v co kázal on, nýbrž a pouze tomu co mluvili jeho jménem. Na odpověď zda odpustil, či nikoliv on sobě hněv, bolest a touhu po pomstě, již záleží čistě na něm samém.

Ostatně, každého kdo měl pravdu buď zavřeli do blázince nebo jinak popravily.

Pravda je taková, že Bůh rád odpustí všem kdo sobě odpustí si hřích dříve než se tak stane, aniž by jej vymýšlel, aniž by jej zhmotnil. Bůh je prostý, vše tedy záleží na nás samých na našem srdci, víře a lásce k bližnímu svému. V tom je ten pravý dar Ježíše Krista, svatých, andělů a jejich učňů odpuštění Bohem. Každý kdo tak činil, stal se pánem svého vlastního osudu, čímž mu bylo odpuštěno.

Z toho logicky známé je, že kdo káže vodu pije vodu ve věci odpuštění, tomu odpuštěno bude a je k čemuž jim dopomáhá Bůh.

A proto

„Odpustit jste chtěli Vy a on Vám tu možnost dal jako jeden z prvních své doby. Avšak to zda Vám bude odpuštěno, již záleží na Vás, neb stejně na konec všech konců jsme souzeni podle toho čemu sami věříme. Teprve až pak, co přestaneme svalovat svou vinu na druhé pod tíhou vlastního hříchu a učiníme sobě pokání. Dojdeme sobě k odpuštění a srdce nám dovolí přiznat si, že se nevidíme.“

Bůh v bohu, bohem v bohu, co zaseješ, to uklidíš.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.