Parodie jménem známka


Ve školách nejrůznějších úrovní, známkují se žáci číslem od jedné do pěti.
Jako by se počítalo, kolikery smysli si počínali žáci oproti učiteli.
Ti jedničkáří zpravidla nepoužitelní pro život, doslovně poslouchají i ten nejemnější šepot učitelových myšlenek.
Učitel zamilován, vzhlíží se v nich a proto, že vidí sebe jako by to udělal on, dává jim jedničku on.
Vnějšímu pozorovateli mohlo by se zdát, že po skončení hodiny alespoň něco z toho co myslel učitel na žáka v jejich paměti zůstalo.
Avšak, jak by mohlo, když nula smyslů žáka tam bylo a učitel si jen hrál a dary jim nedával.
Inu, když dávám nic nechci, si každý vykládá po svém, podle toho pozná se, zda učitel jen s žáky vychloubá se a sám si pro svou věc,
informace uchovává v paměti své. Lež říkáte si? Však na každém šprochu, pravdy trochu.
Opačným pólem jsou jim žáci pětkaři, kteří i když vlastní myslí vládnou, všemi smysly oplývají,
pro život použitelní jsou, často děti na svět přivedou, z úhlu pohledu mnohých, bez smyslů a darů,
však pouhými zloději a lakomci nauky, jenž ukradli si ze školy v očích, hry chtivých učitelů jsou.
Jakoby se nehodnotila znalost, nýbrž schopnost opičí, jak lézti učiteli do řiti, či do píči.
A tak jsou vyvyšováni ti, jenž nevlastní rozum svůj, nýbrž otrokem svým tělem duším cizím jsou.
Mezi slepými jednooký, králem jest, taková je jejich chabá a nuzná rádoby hrdost, rádoby čest.
Žer, že každá pýcha ti, bude pád předcházet.
Postavená na lži, pro duši peklem ztýranou, chudobnou a ohavnou, hladovou a šílenou.
Zamčená mezi jedničkou a dvojkou, jenž peklem a dimenzí hladových duší nazývá se.
Jíž vládnou zrůdy duševní, ještě nižších kvalit a vyšších prokletí,
jimiž se ve své vlastní svévoli prokleli, myslíce si, že mohou kázat vodu,
pít víno a býti bez viny?
Zatraceni a koupeni, za falešnými známkami jenž nic než lakotu druhých jest, kterážto vede je ruku v ruce s závistí,
po mládí žáckých let. Kradou jim životy, nedávajíc jim jedinou naději na vlastní kreativitu či rozkvět.
Soudíce každou individualitu, která by pokořila jejich smyšlený, jedno smyslný svět.
Jenž o to více opřádají, symbolem tajemství, chráníce tak sebe na úkor tebe.
Takto chátrá tento svět v rukách lakomého učitele.
Takto staví v dětech božích, jenž dokonalostí jsou samou od svého narození, ďáblův stroj již v Jitřních letech.
Raději cikán a svobodný budu, než vězeň snů, jenž nemají úniku ani naději.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.