Pletichaření a zdroj peněz v církvích


Zamysleme se, proč mají za ta léta církve tolik peněz a majetku, když o sobě tvrdí, že následují svaté jako je Ježíš Kristus?

Přec ten radí, rozdej všem co máš a budeš mít podíl na věčném životě.

Inu zde je vidět kdo porušuje desatero, respektive kdo jej zneužívá v čí prospěch, což a jak rádi tvrdí pro jejich věc a
kdo si kupuje svůj podíl na pravdě. Je to však církev nebo jsou to právě ti, kteří si pravdu a víru naklánějí ve prospěch svých potřeb, nesuďme a zamysleme se. Církev jako celek vinna není, vinni nejsou ani církevní hodnostáři přec ti konají službu bohu.

Avšak přece jenom souhlasily, že účel světí prostředky, aby mohly mluvit jeho jménem a převracet tak původní záměr, jenž je zakotven ve Svatém písmu, dle jejich víry k obrazu svému, přičemž vyvyšují jeho jméno aby se jemu každý klaněl a v tom soudí každého za porušování 1., 2., 3. zákona božího, byť by jako jeho oni mohly davy skrze moc a jménem, dle své víry ovlivňovat, hrát a manipulovat s nimi, skrze Ježíše Krista a Svaté v jeho, jejich jménu, jménem na jejich čest a za jejich dobré skutky, krást jim životy, mít bohatství, čímž si usmysleli, že vyvažují jeho dobro, jejich penězi ospravedlněným zlem. A okolní lid? Hladoví. Všechno špatně.

Vrcholem toho všeho dění jsou oběti a manipulovaní jak bývá zvykem u člověka, ten na jejichž čest se vše koná. Nejsou vinni ti kteří jsou obětmi lidské hamižnosti ale ti, jenž jsou bezmezně hamižní. Budiž tedy přičteno k dobru těm kteří jsou ducha čistého, že nejsou zde proto aby střádali majetky, nebo rozkrádali majetky druhých ale proto aby světu dali skutečné a hodnotné duchovní moudro, nejlépe bez nákladů do nákladů, což světí prostředek moudrosti pouze do té míry do jaké je bez duševních strát.

Zamysleme se.

Který a čí chtíč s nimi vládne, proč oni ač prostí chtíče jsou ovládáni ve jménu závisti druhých a co způsobuje ten fakt, že pod svícnem je největší tma? Pro koho se vlastně ty majetky střádají? A kdo z nich má největší zisk? Kdo peklo tvoří aby zlato pohltil a kdo je ten, jenž chrání ostrůvky klidu?

Proč ti, jenž peklo tvoří pro svou hamižnost a chtíč, sami nedělají dobro, vždyť chtějí užívat věhlas a slávu, moudrost Svatých?

Kdo je ten zlý a kdo ten dobrý? Proč kněží žijí skromný život a kdo vlastně z této organizace těží?

Řeknu vám kdo určitě ne, andělé, svatí a z prostého lidu lásky plného povolaní.

Ať jsou sami Svatí, když už chtějí, aha tady je ten kámen úrazu, chtíč?, proč teda nejsou?, aha protože chtěli, proto nepočítám svátost kterou si vyvolila jejich vlastní organizace, svaté volí celý Bůh, ten zbytek jsou jen, snaživí, podnikaví a organizovaní, rádoby papoušci. Vězte, že Bůh je i z prostého lidu, zvířat, hvězd, nejen z bohatých. Před bohem jsme si všichni rovni.

Jde jim o prachy, pod záštitou organizace si přidávají, před jméno Svatý jejichž právo je hájeno mocí a penězi organizace vlastní, na úkor bohatství všech.

Dají li dar, je to dar církvi samé, postaví si kostel, aby mohli dále plenit všechny zdroje.

Každý chce papat, buďme spravedlivý, neberme lidem víru na lepší zítřek.

Inu Genesis si každý vykládá jinak, toť k obrazu svému, rádi k našemu, na každém šprochu pravdy trochu.

A tak upírají všem rozkoše a sami se těší z cizího bohatství a moci, v touze po slávě, hmm kdo co chtěl?, fuj…

Ježíš by s tímto jednáním pravděpodobně nesouhlasil, inu zdroj zla je také cíl peněženky. Přece jen platí, že nejlepší je vše bez nákladů, do nákladů a účel, že světí prostředky. Které, prase po čem, že pase a proto, nežer prase co ti všechno spase, aby nemělo důvod ti vše spást a ty ses mohl ze života radovat.

Nic proti vepři s tím nejsme ve při, přec Bůh nezakazuje nám se radovat, jen lakotit aby neměli bližní hlad a nebyl důvod, někoho zabíjet, už jen pro ten hlad.

Vždyť to byli tenkrát kněží, kteří jej v pletichaření obvinily a nechali ve hře ukřižovat, jen proto, že o těchto věcech jako židovský král, něco věděl. Nebezpečný, řekli si.

Někteří se této maškarády účastní již 2000 let přímo, jiní raději tiše mlčí.

Inu provedl jsem takový duchovní experiment a splnil si tím svůj dětský sen.

Jel jsem do Beninu, tam jsem rozdal vše co jsem měl, udělal pár zázraků, byl jsem Dobro řečen a Svatořečen, prostým lidem o to více mě to těší, aby toho nebylo málo, byl jsem v jejich očích Šamanem v zemi s původem Voodoo velice potěšující a Bůh? zvedl moře.

Bílá magie, dobrá je.

Néééé, že bych to chtěl dávat do souvislosti, ale stalo se, dva roky nato, přijel do Beninu představitel jedné nejmenované církve, všem zamával, žehnal ve jménu dobra, prohlásil pár slov provedl několik úkonů, což bývá zvykem, vyřešil pár souvislostí, pevně doufám, že ne ve spojitosti semnou, inu trochu paranoidní jsem, o to méně je mi to naškodu o co více mne to chrání. A drancuje se dál. Jen doufám, že si nedovolili přivlastnit si nebo se snad otírat či opírat o mé skutky, protože já jsem jim určitě nedovolil, aby mluvily mým jménem, budiž jim proto přičteno k dobru jejich dobro dání.

Na druhou stranu, co vím jistě, že jej přivolalo je, že jsem v duchu svatém prohlásil, že je to bohem zapomenutá země, zde je vidět s jakým EGEm pracují ti, jenž mají zájem a zálibu ve své moci, budiž mu tedy jeho příchod připočten k dobru, jako pastýři, který zavítal mezi ovečky, které potřebují podržet v těžké době, že se jde stříhat vlna vyšlo stejně najevo, interpretace energie.

Pokud ne tak jenom dobře pro ně, pakliže ano, skončili v pekle, jenž svou lží vytvořily. Fůůůůj, život ve snech, bych nemohl, jistě jim to nepřeji, protože je mám rád, tak jako všechny, ale rozhodnutí jak se k tomu postavit už je na nich.

Abych však nelámal nad nikým hůl, musím podotknout, našel jsem v Africe jeden garážový kostel, kde farář dělal sbírku pro chudé co nemají na léky, skutečně jsem byl potěšen, alespoň někdo pochopil, politika dobra se má dělat od dola i z hora.

Ostatně i na Slovensku i v Praze viděl jsem mnohé Faráře, jenž dělají skutečnou čest své církvi, ke všemu je třeba se umět postavit a když už dostali do vínku na starosti takovéhoto majetku je dobré o něj pečovat s láskou k bližnímu svému.

Velice hodně milých, hodných a slušných lidí, věřících i nevěřících, v kostelech i na ulici, kteří vystupovali z té morální špíny, jenž se schovává za bílou kůží. Inu co je černé na povrchu už nezašpiníš a dokonale černý povrch je nejlepší zrcadlo. Větší než Afričani i když i v tom podobni, byla v mých očích už jen černá díra, která bere hmotu, ale dává prostor životu věčnému.

Přijel jsem domů, postavil se před sochu Ježíše rovně a vyhnali mě s nimi z kostela, hmmm…, mocnáři.

Inu opakoval jsem své skutky v menším v Praze.

Přijel jsem do Prahy a tam mi říkali, tomu už jenom Pane Bože, velmistře, hmmm, potěší, né, že bych se jím sám nazýval přec neberu boží jméno nadarmo ani nechci aby mi tak říkali, ale když už řeknou hmm, zapírat je nebudu. Avšak zprzní li někdo přede mnou boží jméno, či jména svatých, podaruji mu vtípek ať se taky pobaví.

Ty je tady vidíš? Ve smyslu, kurňa, aby jsi tak ještě viděl očima. No jistě, že jich mám velkou zásobu.

Tak mě to nemějte za zlé, když oni po nich kamenem, já po nich chlebem.

Ostatně tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, tak dlouho berou boží jména nadarmo až jednou jejich voláni nebude vyslyšeno, už jen proto, že pro pohrdání, neuvěřili v jejich existenci. A proto pro ně jako by nebyli, i když zde byli a jsou.

Pak už jim zbudou jen uši pro vítr v otázkách špatně tě slyším a pláč nad rozlitým mlékem, že nemají minimálně všech pět smyslů pohromadě, já bych nemohl lát sám sobě.

A to už je peklo dámy a pánové, proto neber boží jména nadarmo a nebudeš muset plakat nad rozlitým mlékem.

Inu někdy vzteky kynu, že nesedím v kinu a že se mi tenhle svět, jenž chtěl být pohádkou stal krutou realitou.

Zažil jsem i jiné situace, kdy si všichni rádi přivlastňují mé podíly na věčném životě, hmm nepokradeš, chodí slepě v mých stopách a tváří se domněle, že to jsou právě oni, humůůs.

No čemu jsem se to úplně zhrozil? Čeho jsou lidé schopní a zač?

Vlezu si do nebe poslouchám a z hrůzou jsem zjistil, že nějaký lhář si chtěl mé zásluhy přivlastnit na cizí jméno a aby tomu pevně věřil, nechal jim vše promítat do snů. Inu já tam byl  a já těm snům nevěřím, ještě je stou vší drzostí schopný mi tvrdit, že jsem tam nebyl. No ještě, že mi jeden dobrý svědek daroval, tričko, které jsem tam měl na sobě. Hmm ale letenka je na mé jméno, když dávám tak nic nechci.

Čas tu není.

Jako dítě, říkám mu, udělej si své zázraky a mě dej klid. Ptali se, ale jak. Odpověděl jsem s láskou k bližnímu svému.

Nezlobím se na ně, jen jsem jim musel něco říct, byť napřímil by Bůh jejich stezky a nevpadli tak na scestí, jehož zdrojem by, byl ten kousek nevědomosti.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.