Pohřeb v cyklu znovuzrození obecně


Pohřeb ve světě zvířat má spoustu forem avšak mnohé mají společné.
Vzdát úctu masu, sežrat jej ať již láskou vnější nebo vnitřní.
Pro lásku vnější, žerou všichni, čímž je myšleno kdokoliv ze zvířat žijících.
Pro lásku vnitřní, žere tvá budoucí matka a otec hledá v poctě klíč,
aby věděl kdo odešel a kdo přijde. V právu lovce, má lovec povinnost být otcem
neb nemá právo zapřít avšak hodovat smí jen matka budoucí.
Vzdát poctu duši neb zesnulým nevadí,
že se opakuješ* aby věděli kdo byli neb mají právo věřit,
že jsou u Boha a otec jejich budoucí věděl kdo to bude.
Přece jen žijeme v bohu, který je v Bohu a proto bůh v Bohu bohem v Bohu.
Neb jsem z toho, kterého jíte a byl jsem tím, kterého jste znali.

*Opakovat se po sobě, neb oni za života k tobě mluvili, nikoliv s tebou.
Opakováním vzniká prostor, pro navázání vzpomínek, proto nepokradeš.
Mluvili li se zesnulým raději na pohřeb nechoď ale vykonej obřad v soukromí
nebo za přítomnosti svědka s kterým zesnulý mluvil aby jsi jemu dal prostor
upevnit víru. Upevnil li si víru svědku, jdi na pohřeb svědkovi,
povinností to však není, neb obřad provést můžeš i v samotě.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.