Pohyb časoprostorem v přítomném čase


Všichni za sebou necháváme nezapomenutelnou stopu. A čas je jen umělá veličina podíl vzdálenosti a vektoru zrychlení.
Stejně jak je tomu u gravitace se zkracující vzdáleností roste intenzita. I u květin je tomu obdobně čichnu li si zvyšuje se hustota vůně, intenzita prožitku poměrně k vzdálenosti a době vstřebávání. Doba vstřebávání je také forma pohybu v jiném prostoru.
V zásadě se dá říct, plynulý pohyb v jakémkoliv prostoru je průchodem jednotlivých změn stavů až na samotný práh postřehnutelnosti, za okraj prozřetelnosti, na konec světa. Intenzita motivace je prostředek, který nám dává potřebu vstřebávat větší intenzity, více se přibližovat zkracujícímu se počtu možností, změn stavů až do bodu absolutního světla, za hranici s vnímání vnějšího pozorovatele. Možná nevíte o čem je řeč, nevadí, každý by měl pochopit postupně sám. Někdy jsem schopen jsem li sám učinit, něco co může být utajeno neb je toto pozorování subjektivní a mimo rámec pochopení vnějšího pozorovatele.
I když nejsem, přesto jsem. I když nejsem já, přesto jsem.
Kdo jsem jiný, než-li ty v očích tvých a kým jsem když nejsem s tebou?
Lidi si pokládají otázku zda jsme ve vesmíru sami avšak mnozí ani nepovažují za důležité, že nejsme sami ani v místnosti.
Nejsme sami ani ve své kolébce a ani v lůnu.
O kterém vesmíru vlastně lidé pořád sní.
A co se stane když něco udělám tak rychle, aniž bych si toho mohl všimnout?
Já o tom vím ale které ty o tom pochybuje neb to neučinilo s tebou…
Seskoč z mráčku na obláčku, celý život spali ti, co snít chtěli s tebou a uhnily záhy…
Dýchej sám se sebou, ani já, ani ty, ani to, ani on, ani ona, ani ono jen nádech a výdech, dost rychle, dost pomalu.
Už jste někdy, řešily zasedací pořádek v místnosti, která je starší než 2000 let?
Co kdybych vám řekl, že je to možné?
Co kdybych vám řekl, že délka vašeho života záleží jen na vás samých.
Pracujte vnitřně a poté až objevíte ten krásný svět plný překvapení,
která jsou tak daleko až jsou blízko, tak dávno až jsou pod vámi,
tak brzy až jsou povznášející, ten vektor má svůj důvod.
Ale co jsem plavu li ve vodě a kým jsem plavu li v časoprostoru.
Nejsem pouze pozorovatel, jsem aktorem, dějstvím.
A co takhle si čichnout do minulosti, nebo vycítit budoucnost.. nosem…?
Neb nos nám napoví, co, jak, kdo a kdy avšak zrak jen co, jak a s kým.
Ten zasedací pořádek, je problém, nejen když sedím avšak neděsme se,
země je kulatá a otáčí se proto abychom se zde neuprděli k smrti.
Si plavu v moři času celou věčnost…
„Jiříku ty jsi si prd…“
„Ne já to nebyl…“
A to je přesně ten problém, za ne být ať jsem a přitom nezabít sebe.
Hlídat si svou úctu a nezávidět je umění žít.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.