Polyteismus, multi teismus, monoteismus


Rozpory mezi nadřazeností a podřazeností jednotlivých druhů náboženství byli od jak živé i mrtvé. Problém však není v jejich existenci avšak v rozkolu, který způsobuje fakt, jenž předurčuje souběh všech náboženství v jednu univerzální víru. Respektive neexistence nebo popírání jednoho z nich způsobuje problém. Co je důležité si uvědomit je fakt, kdy a jak se ke kterému postavit abychom zůstali bohem ve svém těle věčně. Příkladem je Animismus, respektive jeho polyteistický charakter upřednostňování vnějších vzorů z přírody vzorům vnitřního já, jeho vliv na náš osud a naopak. U monotheistického náboženství naopak předpokládáme existenci jednoho Boha a toho upřednostňujeme před boha cizího. U multi teismu pro změnu uctíváme více Bohů a podřizujeme se jejich vůli, žijeme svobodně v jejich snech. Aplikujeme li však tyto analog ismy na okolní a vnitřní svět současně uvědomíme si jednu podstatnou věc. Náš monotheistický bůh je naše vlastní Já, souhrn potřeb, emocí i nálad. Naše polyteistická nátura je způsob jakým prociťujeme své Já pod vlivem obrazu, zvuku, vůní našeho okolí, jenž nám navozuje takové pocity, které se dají s určitou nadsázkou přirovnat emocím z prožitků minulých, vysněných, budoucích, toužených. Což způsobuje naše paměť v souladu s fantazíjí jako reakci na podnět ke kterému jsme svolili, nechali jsme se jím okouzlit. Naše vlastní Já při pohledu na multi teismus je ochotno respektovat existenci Ty, My, Vy, Oni, Ony, Ono. Vše co se odehrává vlivem našeho okolí v našem Mne má bezprostřední vliv na naše Já, čím jsem. Jsme tedy pouze tím čemu jsme uvěřily vše ostatní jsme, již byli nebo budou. Přirovnal li bych jednotlivým substancím jako jsou víra, láska, hněv a jiné určité barvy světla pak by to byli zelená, červená a modrá. Při pohledu na květiny je to právě zelená barva světla, kterou květina nevstřebává ale z modré a červené je živa. Z tohoto úhlu rostlinného před původu má každý z nás právo na vlastní víru. Z úhlu pohledu psychologie je monotheismus subjektivní až depresivní pohled na svět, polyteismus objektivní až manický pohled na svět a multi teismus vysněný pohled na svět, respektive oni sní o úctě k nim, které se dožadují svým monoteismem. Což způsobuje odraz existence, stín v přítomné paměti a obdiv mého Já v Tobě v momentě kdy se obrací karta a pravá se stává levou jako v zrcadle aneb nejprve hladce a pak obratce. Z úhlu pohledu psychologiky monoteista upřednostňuje vlastní myšlenku. Polyteista upřednostňuje úctu k nápadu před autorským právem cizí myšlenky a multi teista je k cizí myšlence jako dav divé zvěře, harpyjí , který se pře o to kdo dřív uctí čí myšlenku jako svůj nápad a čí nápad má větší váhu. Z úhlu pohledu emocionální roviny, monoteista upřednostňuje vlastní emoce a je neoblomný, polyteista si nenechá jen tak něco nakukat ale umí se přizpůsobit vlivem okolí a multi teista pro vás udělá vše co vám na očích uvidí jen aby jste mu zmizeli z obrazu toho čemu nechce věřit, je mu proti srsti. Spojením všech náboženství i těch nejmenších však získáváme úplný pohled na svět, sebe, pohled reálný, ryzí. Neb svět víry je logický a emocionální prostor ve kterém se pohybujeme. Mnohé z těchto momentů emocionálně plochý člověk ani neregistruje. Jinými je člověk okouzlen ale až sochař duší ví koho jiného, než sebe z nich vytesali oni Já mé, odraz mého mne pohledem svých očí.
Spojením všech se říkává Synkretismus.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.