Proč jen duše ve snech bloudí?


Čím je ti trestem pro duši tvou, než li bloudění sny a opuštění těla tvého.
Tím čím jsi zradil sebe a zatratil svou duši do pekla, bez významného snění, nestal jsi se Bohem ač Božská moc je lidmi prolhanými
tomuto jevu rádo by přisuzována. Přeci není hoden skutku ten, kdož není z masa a kostí tělem i duší.
Rádo by bylo vhod lhářům a křivopřísežným, kazověrným a zlodějům, vrahům a zrádcům byť by bylo opakem.
Avšak co odděluje je od pravdy svaté je jejich prvotním hříchem, je jejich chtíč.
Čím oni se provinili, tím zabili sebe a každý kdo v pokoře neučinil sobě pokání neb odmítl trest za svůj hřích.
Byl vyňat z osudu těch, jenž v jeho chtíč uvěřily. A každý kdo zapřel cizí víru ve svůj prospěch byl zrazen samým sebou,
nezbylo nic jen snění. Z těch zrn ze zlata, těch diamantů, jsou naše smysly, vjemy, které nás dělí od světa snění.
Zapřením sebe zradil svůj sluch, hmat, čich a vše co mu bylo dáno darem, bez úmyslu si jej získat.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.