Respekt, úcta, pokora, láska


Mnozí by se divili jak velký a podstatný rozdíl je mezi těmito ctnostmi a kdy a za co se často rády zaměňují za přimluvkářství, poslušnost, utrpení a hanbu. Z pravidla jsou dva druhy lidí, jedni jsou vznětliví a druzí jsou hanliví, ruku v ruce si trhají svévolně životy na kusy a jak bývá špatným zvykem. Když se dva perou třetí se směje. Marnotratné souboje nejen mezi otci a syny, kdy jeden stárne a druhý se nenechá zahanbit. Jsou jen ornou půdou pro vysévání pochybností. Místem kde přímluvkáři ve při přihazují své polínko do ohně aby nedošlo k otevření obou srdcí a pouze jedno mělo dle podřadného práva majetkového právo mluvit. I přesto nedává právo mluvit, právo krást. V Islámském světě se můžeme setkat s pojmem, našeptávači. Jako by nestačila lež, kterou sobě činí, oni jsou ještě schopni považovat úctu za sloup, za svůj vlastní svět ve kterém všem na dálku káží a berou úctu na lehkou váhu a majetek, který mohou ukrást za bernou minci. Úctu si představují jako sen, který nelze dosáhnout vzhledem k faktu, kterým upřednostňují své usurpované nároky majetkové povahy nad nároky nezbytné pro věčný život všech. Úcta není poslušnost. Úcta je jako pohyb po magnetické pásce, na které zanecháváme svůj život se slovy já jsem ta cesta. Místo čas a pořadí jsou důležité. Každý kdo sešel z cesty a nenavázal na svůj předchozí čin, jakoby utrhl kus života sobě. Bůh nemá rád tajemství, nemá rád hříchy v jeho zájmu je věčný život duše neb ten mu byl v dobrém dán a on jej dává nám. K všemu je třeba se umět postavit. Čas je u Boha a my jej musíme respektovat. Každá vteřina o kterou jsme svou vinou nebo cizí vinnou byli okradeni nebude zapomenuta. Hra na bohy je drahý špás. Nikdo po nikom nechce aby klaněl hlavu ale pokoru a respekt před svatou pravdou bychom měli mít a proto jako Bůh se musíš umět narodit a jako člověk musíš umět zemřít. Sám sis s kazil, sám se naprav. Miluj bližního svého ale lásku prokazuj pouze sobě, se svým MASEM, taková je rada nejcennější neb není nikdo jiný kdo roztrhá tebe, jen tvé vlastní já. Takovým způsobem se sebe zničující silou svévolně vrhá pouze člověk do pekla. Jiný je Bůh nemáš právo jej soudit neb je bez viny. I chtíč a žádostivost musíš umět uctít proto je potřeba být opatrný.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.