Šaty dělají člověka


Že oblek měl krásný, však šat z ostudy ušitý. Bůh dle vašich skutků, naloží vám šat vždy v spravedlivém soudu, neb šatem je oděna duše, jenž dává tělu tvar. Vždy podle šatu tak poznáte co lze od koho očekávat. Kdo jednou se provinil a šat ostudný obdržel, ten nosí jej do dne nápravy ve svém srdci, kdy obdrží šat nový. Tím šatem je cit, jak vlastní tak cit cizí ve formě empatie.
Kdo v prvé chtěl uvěřit, člověkem se stal. Kdo prvé pominul neb nechtěl, člověkem již nemusí být, přeci není všechno hmotné co života dává stejně jako není všechno zlato co se třpytí. V iumentě jsou šaty jako kožíšek, pot jako parfém, ten by se neměl půjčovat přeci dávám li nic nechci a určitě nechci aby si někdo dělal z mého daru nárok na kus mého života, duše.
Už vůbec nechci aby mi někdo život kradl. Dávám li, neměním život a za svůj dar nechci cizí život ani duši neb bych tím zradil sám sebe což mnozí chtějí aby mohli měnit a zbavit se tak svých hříchů v podobě zpackaného života. Nejlepší je originál, nenaučím li se vyrovnat s chlebem který život vlastní mi dal v podobě zkušeností, trestů, odměn nebudu mít právo vyrovnat se s životem vlastním.
Proto si raději sám na hrách kleknu než abych byl ochuzen o právo se polepšit a něčemu se naučit. Není život pouze med a není smrt pouze jed. Není bič jen trpký a bolest přinášející nástroj, vždyť je lepší vlastních tisíc ran holí mít a poučit se ze svých chyb než v cizí hlouposti žít. V tom je podstata pokory skryta, že šaty dělají člověka ale pokora boha.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.