Stáří, důchod dilema


Nejsou starší ti co šediví ale ti, jenž jsou plnější víry schopné přežít i hru.
K takové víře, zhmotnění duše je třeba mít úctu, radno věřit jejich existenci.
Opakované dialogy k osobám zralého věku jsou dilema,
lámáni slova v dialogu, představ všech nezúčastněných a tříbení ducha pravých.
Úctu jim prokazujeme svým vnitřním citem, sluchem a zrakem.
Dopomáháme jejich duši k broušení její víry v dokonalý kámen,
bez kazů způsobených za ty léta našeptávači. Duši schopné přežít věčně. Takové jsou cesty důchodu,
cesty dialogu k předkům v pozdějším a mezigeneračním věku.
Víra v jejich existenci a úcta k víře v jejich existenci,
prodlužuje život oběma v dialogu neb si navzájem upevňují svá sebe.
U opic se přišlo pozorováním na známou pravdu posilováním sociálních vztahů k druhým jedincům
libovolnou, nenásilnou, oboustranně přínosnou a přijatelnou formou, prodlužuje život.
Z Bible svaté známé miluj bližního svého, především i Ono, stejně jako je tomu v přístupu k věřícím v Svatém Koránu a jiných zákonitostí, jenž se mnohdy s respektem práv a svobod vlivem historických důkazů dostalo do základních listin práv a svobod,
ústav.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.