Byl jednou jeden Vláďa, byl vysoký byl mlád jediné co neuměl bylo poslouchat.
Na návštěvě u anděla rádio pod proudem leželo na stole, říkal mu anděl Vláďo na to rádio nesahej jinak tě budu mlátit tak dlouho,
než v tobě vzkřísím život.
Vláďa, neposlechl dostál ránu, elektrický šok a švihl sebou na zem.
Vytáhl jsem zástrčku. A začala bitka o život.
Říkám mu, vše co ti řeknu je pravda a k tomu mi dopomůže Bůh.
Mlátíce do jeho hrudi, říkám mu když se probereš budeš chytrý, bohatý,
milován a dostaneš i titul dopravní jen aby jsi věděl kudy k životu.
Nepomohlo, inu když musím tak musím a začali padat vtipy.
Žertovali jsme já a Ďábel úplně o všem, Vláďa se smál tuze i převelice.
I Satana řekla směj se vnitřně Vláďo, uvidíš anděla.
Vláďa se smál a smál až se za břicho popadal, chtělo se mu čůrat v pekle evidentně.
Tak jsem ho vytáhl a pustil mu ten jeho křest, rovnou do ksichtu.
Začal se hněvat, chtěl mě praštit, říkám mu Vláďo ty se nevidíš.
Hněv povolil a srdce začalo bít.
Ptám se jej víš za co je ten titul Vláďo?
„Přemýšlím“
„Vybral jsi si život, to je odměna za vysokou.“
„Hra na bohy, já nehraji.“
