Žížala v písku aneb kovboj na informační dálnici


Jednou mi takhle v uších zazněl, rozhovor kolem jdoucích o vykradení banky v Africe, byla řeč o červech z počítačové terminologie. Inu měl jsem tam cestu a vzpomněl jsem si na dětství, kdy mě navštívila dvojjazyčná čarodějka z písku, LANGUAGE SAND WITCH, zeptala se mě co tady zas hledáš a čím jsi si mě přivolal? Chvíli jsem se přehraboval v pískovišti, vzal do ruky trochu písku a proti jejímu světlu jej prosypal a řekl, Anglický písek čaruje. Odpověď zněla takhle. Hledám červa v písku, no… tady je. Vzal jsem žížalu do ruky a řekl, nač vykrádat banku v Africe a rozhazovat peníze, když stačí aby se písky jejich dun zazelenaly. Žížala se na mě otočila, jiná žena z pískoviště se připojila a řekla, „dobře a k čemu ti bude ty…“ tydýt odvětil jsem, „Tydlitáte“ dodala, až jí uslyším v Africe a nebude tam, budu se moci vrátit zpět. Krádež banky se v mém čase nekonala, nemohl bych, žížu jsem potkal, rozdal jsem vše co jsem měl, zasadil pár květin a nakrmil pár dětí. A jsem zpět, takový byl můj sedmi měsíční výlet do Afriky z pískoviště před panelovým domem, komunistického sídliště. Ha pečou se řízky, voní balkónem až na pískoviště. Jdu domů tak ahoj, řekla žena z písku. Abych nezapomněl, žena s písku dnes žije kousek od Stonehenge v malém městě jménem Chentelská šunka, tam kde občas zavoní pečené řízky z okna jejich bytečku, jenž rozvoní vítr z Bristolského kanálu kousek od Londýna. Kdyby jste náhodou jeli kolem a ucítili vůni pečeného masa pozdravujte jí od kovboje na informační dálnici, až si nevzpomene tak jí připomeňte, ty nějak divně smrdíš, tenkrát jsem v jídelně odvětil jako Anděl ze závodní jídelny.

 


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.