Zlato tobě


Věří na tebe, je to tebe a nepokradeš. Věří na tebe, je to jeho a nezabiješ. Věřím na sebe a je to mé a nepokradeš. Věřím na sebe a je to moje a nezabiješ. Nehas co tě nepálí aby jsi nehořel. Nestrkej nos tam kam kde nemáš sebe aby jsi o něj nepřišel. Sis řek si žer sis kázal si žij. Tvoje chyba, tvého sebe je daň. Moje chyba moje daň. Tvůj hřích tvého sebe problém a mlčeti zlato, mluviti stříbro abychom nebyli v pekle či hrobě. Čerti patří do pekla v kotli jako v hrobě jejich problém jejich chyba, chtěli věřit na tebe nikoliv však tobě. Všechno někomu patří každé jídlo má svého konzumenta, stejně jako každé hovno má svůj účel. Mi nevadí, že se opakuješ ale chléb můj přede mnou jíst nebudeš ani já chléb tvůj za tebou, abychom hlady nezemřeli. Neb kdo právo nemá zanikne, protože nebyl li, nebude a nebude li, nebyl. Kdy tedy svůj žaludek právem naplnil a kdy jídlo má? Zač jeho tělo chřadne, čí tělo chlebem je viníkovi, koho o sílu žít okrade, než li sebe. Věz však pravdu mou, život můj je mi chlebem pozemským i nebeským, bez něj bychom zanikli oba neb vždy jsou dva já a ty.


Příspěvek byl publikován v rubrice Osvícení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.