Hrdličky


Na co, že, se to pořád ptají?
Anglicky, who, who, WHO?
Kdo dal těm hrdličkám život, místo aby je obrátil v krvavou oběť, kdo, kdo, KDO?
A hledaji ho už dlouho, něco přes 2000 let… se o něm mluví v celičkém světě, že by i předtím?
Kdo zabil toho co dal tem hrdličkám život, kdo, KDO?
Komu se raději na hlavu vysrat, komu, komu? Kdo mi dělá zlo, kdo, kdo, KDO?
Přec milující, to nejsou… Vždyť každý kdo je v mé rodině, mne miluje, už jenom proto, že jsem…
Možná si říkáte, jsem přeci výše, odpovězte si však na otázku.
Kolik z vás by dalo všechny poklady světa za možnost narodit se znovu v příštím životě alespoň jako hrdlička, reinkarnovat se?
Řekl bych skoro ráj, jíst je co, když nejsou lakomí, spát je kde, když vás nechtějí zabít?
Však spravedlivý to je svět, můžete se jim totiž se ctí, alespoň vysrat na hlavu.
A co domácí zvířata? Přec žijí v harmonii? Vždyť každý chce papat…
Že, by však, hrdličky, spívaly falešně a podle čeho, že vybíral jejich vrah, čím krkem zakroutit?
Nic není náhoda a vše ovlivňuje vše. Přec platí, mlčeti zlato, mluviti stříbro… Přec nepřestat doufat, v lásku druhých…
Zamysleme se a modleme se za jejich spasení.
Ať rozhodne každá jediná hrdlička, každý jediný člověk, sama za sebe, kdy jej příjmu.
Vždyť život byl dán proto abychom žili, nikoli zanikly, podstatou života je život sám
a jeho nutnost přežít navěky, není pouhou otázkou nýbrž směrem kam se vydal již v době svého vzniku.
A proto žij, neb ti bylo odpuštěno a nalezla jsi cestu spravedlivých i ty hrdličko mezi všemi přeživšími.
Vždyť i bez tebe nenalezl bych cestu, nepochopit, i přesto, že i mravenci ví že vždy je cestička.
V čem tedy nespočívá moudrost těch, jenž neumí odpustit?
Přec, kde se narodím bez požehnání pro zrození generace další?
Přec, nechci žíti v pekle minulosti, nýbrž dítětem ráje budoucnosti jsem si vždy přál býti.
Zamysleme se a modleme se za jejich spasení.
Vždyť na vůkol, každým novým narozením nám Bůh živý ukazuje směr.
Zamysleme se a učiňme pokání ve svém srdci, byť bychom se obrátily k stvořiteli s čistým štítem,
v hrdosti a lásce s blažeností čelem.
Přec, nepůjdu s pýchou a pohrdáním před stvořitele žádat o odpuštění, vždyť tomu se dostává až v našem srdci, proto nemohu jej dosáhnout jinak než s čistotou.
Vždyť čistota půl zdraví jest.
Vždyť my jsme také jeho součástí součástí, my jsme v něm a on je v nás, jemu nezalžeš když jseš jeho paže, on dobře zná, každou paži svou jenž je jediná a o každé jenž se za množstvím skrývá se, ví, že pod svícnem je největší tma.
Nenech se zmýlit on dobře světlo ode tmy rozezná…
Proto vyjdi z poza stínu slunce jenž ti hřeje záda a seznáš v pravdě, kterou sdělíš, kým jsi,kým jsi byl a co jsi konal. I vrátí se ti paměť, kterou jsi hanbou ubíjel i objeví se ti cesta, kterou se vydat, však věz,
synu, dcero Boha živého, že každému jest naměřeno spravedlivě.
Však nenalož si více než uneseš a nenech se opíjet pokušením, vždyť když ptáčka lapají pěkně mu zpívají…
Prahneš-li po chlebu, jdi a pracuj, zobej, sázej, sklízej, žádej o práci, vždyť každý kdo žádá je vyslyšen, každý kdo hledá nachází.
Nač zády ke slunci a opálená záda mít, však bledou tvář, jdi proti tomu světlu a za sebou nech stín pochybností jenž
lákají tě na scestí.
Co není v souladu a harmonii s tím co hledáš?
Vždyť musíš vědět, co chceš a nevrhat se do plamenů zhouby naslepo.
Ztratíš-li směr, stůj chvíli po větru a hleď, kde tě která cesta zavede.
Nejsme tak daleko, od hrdličky proto prosím, abychom mohli být obdarováni hrdličkou skrze moudrost její velikou.
I vlašský oříšek, musíš nejprv rozlousknout, aby ses najedl.


Příspěvek byl publikován v rubrice Podobenství. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.