Mravenec a podíly na věčném životě


Když jsem byl malý, bylo mi asi 7 let, domluvil jsem se v duchu svatém
spolu k červenému mravenci na podílech na věčném životě.

1. Zrození

Příjdu sendu si na lavičku na autobusové zastávce, kousnu do jablka a pohodím
kousek na zem, ten je pro vás a ty je tam zavedeš. Na jiné čerty neber zřetel,
a udělej vše podle sebe tak jak by jsis přál ty sám.

Stalo se.

2. Zrození

Příjdu na lavičku a hodím na zem odkouslý nehet, podle toho mne poznáš.
Jseš li to skutečně ty, znovuzrozený mravenec, přikývni a tento čin, mi bude
znamením, že ano. Pakliže ne v klidu odejdi si svou cestou.

Stalo se.

Přikývl.

Podal jsem mu tedy kousek jablka, akorát tak veliký aby jej unesl, schoval jsem jej pro něj
v zubu. Tak jak jsme se domluvily.

Ke všemu je třeba se umět postavit, i dluhy je třeba umět platit.


Příspěvek byl publikován v rubrice Podobenství. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.