Matouš, 4. kapitola
1. Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.
2. A poté, co se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, vyhladověl.
3. Tehdy k němu přistoupil Pokušitel a řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni, ať se z tohoto kamení stanou chleby.“
4. Ale on odpověděl: „Je napsáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.'“
5. Pak ho ďábel vzal do svatého města, postavil ho na vrcholek chrámu
6. a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se dolů! Vždyť je napsáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě a ponesou tě na rukou, abys snad nenarazil nohou na kámen.'“
7. Ježíš mu řekl: „Opět je napsáno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.'“
8. Ďábel ho zase vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu
9. a řekl mu: „Toto všechno ti dám, když padneš na zem a pokloníš se mi.“
10. Tehdy mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane! Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému budeš sloužit.'“
11. Tehdy ho ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.
I v dnešních dobách, jsme neustále pokoušení představiteli rádoby Ďábla a Satana.
Co je však mnohem důležitější, je to co nám tento příběh přináší.
Ďábel ani Satan nejsou zlí, a nekradou duše, to co se zde odehrávalo je, ukázkou toho jak ďábel a satan
učí Ježíše, rozeznávat dobro od zla, pravdu od lží a jak mu dávají možnost volby, neb to byl on kdo kázal držeti si všech pět smyslů pohromadě.
Vážit si a cenit si těchto darů, neb to jsou poklady cennější než všechno zlato světa.
Ďábel zde byl ten kdo ukazoval možnosti světa a Satan zde byl v roli žalobce.
A protože dokázal svou pravdu a učinil z ní pravdu boží, odešli neb pochopili.
Nebylo však jejich účelem jeho ponížit, nýbrž upevnit jeho víru aby byl připraven pro své další činy.
Kdo zprvu se zjevoval jako stvůry, záhy se spustil z nebes jako andělé.
Proto dokazujte dobro, dokažte tak, že to co kážete, tomu sami věříte.
Stejně tak bylo v případě jiných svatých, jako příklad známe příběh Jóba, který před Bohem obhajoval své ctnosti.
6 Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan.
7 Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
8 Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.“
9 Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně?
10 Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla.
11 Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“
12 Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“ A satan od Hospodina odešel.
