A řekli Mojžíšovi: Mluv ty s
námi, a poslouchali, budeme;
a nechť nemluví s námi Bůh,
abychom nezemřeli.
Zdroj: Bible kralická
Verš: Exodus 20,19
Jeden úhel pohledu je aby s
našimi ústy nemluvil bůh skrze
duch svatý respektive duše,
jejž v něm žijí, aby naše duše
nebyla uhranuta a nezemřeli
jsme. Druhý úhel pohledu je,
že si člověk jako druh dovolil
urazit boží právo mluvit k
lidem a uzavírá se do pekla s,
v tomto případě k Mojžíšovi.
Přičemž je známo, že boží
slovo je tak čisté, že duše léčí
neb k nim promlouvá.
Člověk mluvil s bohem, však
kázal byť by bůh nemluvil s
nimi. Člověk to vše učinil,
protože chtěl dosáhnout
kontroly nad jeho mocí. Tento
pokus člověk bujaře oslavoval
s neúctou k božímu desateru
a tím jen dokázal, že pohrdá
božím slovem, načež
následoval trest Boží,
promlouvajíc skrze Mojžíšovy
a Boží skutky.
Logicky vzato, je důsledek
fráze Exodus 20, 19 čistá
nepravda a vtom je pravdivý.
Správný výrok tedy zní
„Mluv ty k nám a my slyšeti budeme ať nemluví s námi Bůh, abychom nezemřeli.“
Předpokladem tedy je, že bude li s námi mluvit bůh a nikoliv my k Bohu zemřeme avšak byli li jsme bez viny
povstaneme z mrtvých a budeme vzkříšení a ta část Boha, která s námi mluvila již není Bohem a propadla v zániku
vlastnímu peklu do té doby, než pozná kdo je Já, čímž je mu odpuštěno, je vzkříšen a vstává z mrtvých pakliže není znovuzrozen.
Je tomu tak protože mluvil li s námi Bůh pak my jsme mlčeli a proto nula s nulou pojde a chytrým to dojde,
že desatero přikázání je dáno v dobrém slova smyslu ač kázáno, živí jsou ti, jenž nápoj tento ve víře požily. Proto blahoslaveni budiž ti kdož uvěřily, aniž by uviděli. Neb s pokorou k pravdě otevřel jsem Pandořinu skříňku a seznal, že důvod pro její nářek a kyselý pláč byl pravý sec dobré srdce má.
