Autor, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Tisíc hlav měla první duše, tisíc očí, tisíc nohou.
Ničím se nedala uchopit – stála za vším:
co bylo, co je, i býti má.
Stále je potravou pro celý svět.
Tak nezměrná je její sláva, ba ještě více:
Tři její díly zůstaly ve věčnosti,
jen jediný se stal všemi bytostmi,
pozemskými i nepozemskými.
Z ní samé se rozzářil celý svět
a ona v něm procitla jako stvořitel.
Rozpínal se na všechny strany,
na konec země a ještě dál.
Přišli bohové a duši obětovali:
jaro bylo obětním máslem,
léto vonným dřevem
a podzim obětním pokrmem.
Tak jako obětují mudrci a světci,
uložili duši na lůžko z trávy
a pokropili ji svěcenou vodou.
Z tuku, který z oběti odkapával,
povstali ptáci a zvěř divá i krotká.
Zpěvy, jimiž obřad doprovázeli,
zní dodnes jako posvátné mantry.
Co dál zbylo z oběti zápalné?
Z úst se stali bráhmani, z paží válečníci,
Ze stehen hospodáři a z lýtek služebníci.
Z mysli se stal měsíc, z očí slunce,
z hlasu hrom a blesk, z dechu vítr,
z hlavy nebe a z chodidel země.
Tak povstalo všechno na zemi.
