Upravil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Je zde, mnichové, cosi nezrozeného, v život nepovstalého,
nezformovaného. Kdyby toho nebylo, nebylo by cesty ven z toho, co je
zrozené, v život povstalé, stvořené, zformované.
Tento mír je to nejvyšší – je to ustání, oproštění se od všech motivů
něčím se stávat, konec chytání se opory, svoboda, vyhasnutí lpění – to
je nirvána.
Posedlý chtivostí, zmítán nenávistí a zaslepen nevědomostí, s
pobloudilou myslí – tak člověk jedná ke své vlastní škodě i ke škodě
druhých, tak zažívá zármutek a strast.
Kdo však odloží chtivost, nenávist a nevědomost, kdo pak nejedná ke
škodě své ani ostatních, ten již nebude vystaven dalšímu utrpení,
zármutku a strasti.
Takto je nirvána zde a nyní viditelná, nadčasová, vlastním vyzkoušením
přítomná, jasný cíl představující, moudrými osobně prožívaná.
Ono vyhasnutí chtivosti, vyhasnutí nenávisti, vyhasnutí nevědomosti –
právě to se nazývá nirvána.
