Upravil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Tehdy oslovil Vznešený ctihodného Kásjapu, zvaného Velký,
v přítomnosti dalších významných žáků:
„Výtečně, výtečně, Kásjapo. Dobře hlásáš pravé požehnání, kterým je
Takto jdoucí. Je vskutku nezměrné, bez hranic, bez jakéhokoli
srovnání. I kdybys ty nebo kdokoli jiný strávil celé věky, nelze je
nikdy plně vyjádřit. Jediný Takto jdoucí, jakmile dává nějaké poučení,
vždy dohlédne až k jeho konci, kde se sbíhají všechny nauky. Stejně
tak dohlédne až do nejzazší hlubiny mysli každé bytosti, snadno a bez
překážky. Je to proto, že jeho poznání je úplné, a právě tuto úplnost
nabízí ostatním bytostem.
Představ si, Kásjapo, různé rostliny, rostoucí na lukách, v hájích i v
houštinách, na půdě úrodné i kamenité, v údolích či na horách,
rostliny nepřeberných tvarů a barev, od drobných bylinek přes husté
keře až po vysoké stromy. Představ si nyní velký dešťový oblak, který
po konci období sucha zakryje celou oblohu, mrak nasycený vlhkostí,
obtěžkaný spoustou vláhy pro celý širý kraj. Začne z něj pršet,
nejprve drobný a potom hustý, vydatný déšť, a všechna ta vláha proniká
ke kořenům oněch rostlin, všech těch bylin, keřů a stromů, a z kořenů
se dostává dál do stonků a kmenů, a odtud až do listů. Každá z těch
rostlin, ať už malá, prostřední či velká, tím dostane svůj příděl
vláhy. Voda, která spadla z toho dešťového mraku, tak pomůže všem těm
rostlinám vyrůst, vyhnat nové listy, rozkvést a přinést plody. Ty
ovšem, třebaže vzešly z té samé vláhy, kterou jim poskytl ten samý
mrak, budou mít své zvláštnosti a odlišnosti, podle založení té které
rostliny.
Právě tak je to, Kásjapo, s Takto jdoucím. Ten vyvstane jako obrovský
dešťový mrak na obloze a jeho hromový hlas se rozléhá všemi světy:
„Jsem Takto jdoucí, nikde nepobývající, plně probuzený, pravého,
plného poznání, učitel bohů i lidí, chápající svět. Jsem Buddha, jsem
ten, jenž je právem oslovován Vznešený. Tím, že jsem došel na druhý
břeh, mohu tam převést i druhé, tím, že jsem probuzený, mohu probudit
i druhé, tím, že jsem svobodný, mohu osvobodit i druhé, tím, že jsem
utichlý, mohu utišit i druhé. U tohoto života i všech dalších chápu
jejich souvislosti. Jsem ten, kdo rozumí věcem, kdo vidí do věcí, kdo
chápe cestu, kdo otvírá cestu, kdo učí cestě. Vy všichni bohové, lidé
i další bytosti, přijďte a slyšte pravé učení, přijměte dharmu.“
A jak vlastně, Kásjapo, učí Takto jdoucí? Každá bytost, podobně jako
ony rostliny, žije svým vlastním způsobem ve svém vlastním prostředí a
vidí to jako způsob, platný i pro druhé. Avšak jediný Takto jdoucí
správně vidí jejich omezení a chápe je v plnosti bez jakýchkoli
zábran. Podobně jako vláha z dešťového oblaku umožní vyrůst všem těm
bylinám, stromům a keřům do různých tvarů a nakonec vydat plody, aniž
by věděly, co jim je společné, stejně tak i Tato jdoucí, podle toho,
jak čte přání a touhy v myslích jednotlivých bytostí, tak je také vede
a ochraňuje způsobem jim přiměřeným, aniž by jim hned sděloval onu
hlubokou moudrost, která je všechny sjednocuje.
Ty, Kásjapo, a někteří další, jste totiž dospěli k velice vzácné věci,
a to, že jste schopni pochopit, že Takto jdoucí vždy učí pouze
v souladu s tím, co je přiměřené, co je vhodné, co je odpovídající.
Proč vás chválím? Protože přijmout fakt, že Buddhové vyučují podle
toho, co je přiměřené, je nesmírně těžké, a pro člověka téměř
nepřekonatelné.“
