Upravil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Představte si, mnichové, že jde nějaký člověk po cestě a spatří
rozlehlou vodní plochu. Břeh na jeho straně je nebezpečný a hrozivý,
zatímco břeh kdesi daleko na druhé straně je bezpečný a mírný. Protože
tam není žádný člun ani přechod umožňující mu dostat se z jednoho
břehu na druhý, řekne si:
„Je to obrovská vodní plocha – co kdybych tu sebral rákosí, větve a
kmeny, svázal si vor a na něm ji usilovnou prací rukama i nohama
bezpečně překonal až k druhému břehu.“
Učiní tak, dostane se na druhý břeh, avšak tam si vzápětí řekne:
„Ten vor mi byl vskutku užitečný, vždyť jsem na něm usilovnou prací
rukama i nohama bezpečně dosáhl druhého břehu. Co kdybych si ho teď
naložil na hlavu a na ramena a pokračoval dál v cestě dle libosti?“
Co si o tom myslíte, mnichové? Bude to správné počínání, jak naložit s
vorem?
„Nebude, pane.“
Co by tedy měl ten člověk dělat, jak by měl naložit s oním vorem?
Tehdy, mnichové, když překonal vodní plochu a bezpečně již dosáhl
druhého břehu, by si měl říci:
„Třebaže ni tento vor byl vskutku užitečný, co kdybych ho ale teď
vytáhl a uložil na suchý břeh či nechal ve vodě časem klesnout ke dnu,
opustil ho a pokračoval dál v cestě dle libosti?“
To je mniši, jak by ten člověk měl správně naložit s vorem.
A právě tak, jako je to s vorem, který slouží k překonání a nikoli k
podržení, tak je tomu i se svatou Dhammou, kterou zde učím.
Proto vy, mnichové, byste měli pochopit toto podobenství o voru a
oprostit se od lpění nejen na nesprávných učeních, ale dokonce i na
tom správném.
