Upravil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Tak slyšel jsem při jedné příležitosti, kdy Vznešený přebýval poblíže
města Rádžagaha v Bambusovém háji, opodál Veverčího krmítka.
Tehdy za ním přišel početný zástup mnichů z jeho rodné země, poté co v
ní strávili období dešťů. Po příchodu se všichni uklonili a usedli
stranou.
Stalo se, že tenkrát pochválil Vznešený jistého mnicha jménem Punna
Mantaniputta, jak skvěle učí druhé svým příkladem – chudobou,
spokojeností, skromností a vytrvalostí, kterými postupně dosáhl všech
sedmi stupňů čistoty.
Vedle Vznešeného pak seděl ctihodný Sariputta, kterého v té chvíli
napadlo:
„Pokud ctihodný Punna Vznešeného tolik potěšil a zaslouží takovou
pochvalu, bylo by jistě k užitku zajít za ním a pohovořit s ním.“
Poté co společně všichni dorazili do Savátthi, složil si Sariputta
svůj kousek plátna na sezení a vydal se hledat ctihodného Punnu v
hloučcích mnichů, rozptýlených po Džétově háji. Když zjistil, kde
přebývá, přečkal zbytek dne pod stromem. Teprve večer si s ním vyměnil
pozdravy a usedl k němu po straně. Oslovil ho těmito slovy:
„Příteli, ty ses rozhodl pro čistý život v přítomnosti Vznešeného?“
„Ano, příteli.“
„Proto, abys dosáhl (1) čistoty v jednání?“
„Nikoli, příteli.“
„Tedy kvůli (2) čistotě mysli?“
„Ani to ne, příteli.“
„Pak tedy jistě kvůli (3) čistotě názorů!
„Kdepak, příteli.“
„Nebo snad kvůli (4) čisté orientaci?
„Kde by se vzalo, příteli…“
„Snad alespoň pro (5) čisté poznání, kudy stezka vede a kudy nevede.“
„Ne, ne, příteli – také ne.“
„Pak to musí být kvůli čistému (6) poznání, jak to všechno je?
„Lituji, příteli, ale i to je málo.“
„Připusťme tedy, než že žiješ čistý život kvůli (7) čistému poznání
samému?
„Nechci tě zklamat, příteli, ale ani proto ne!“
Sariputta se zarazil a po chvíli pokračoval:
„Příteli, na všechny otázky jsi mi odpověděl Ne – prozraď tedy
konečně, proč vlastně žiješ svatým životem?“
„Pouze a jenom kvůli naprostému odpoutání od toho všeho.“
„Ovšem co pak takové zásadní věci jako: čistota (1) jednání, (2)
mysli, (3) názorů, (4) orientace, (5) poznání, kudy stezka vede a kudy
nevede, (6) poznání, jak to všechno je či dokonce (7) poznání samotné
– to ti nic neříká, to pro tebe nic neznamená?“
„Zajisté nikoli, příteli, znamená, mnoho znamená. Dám ti na to,
příteli, malý příklad:
Představ si, že mocný a slavný kósalský král Pasénadi pobývá zde v
Savátthi. Pojednou však v neodkladné záležitosti spěchá do Sakéty.
Poručí tedy připravit sedm dostavníků a neprodleně se vydá z brány
svého paláce. Tam nasedne do prvého dostavníku. Po určité době pak
přestoupí do druhého dostavníku, pak do třetího… až nakonec do
sedmého, který těsně před cílem opustí a samotný pak vstoupí do brány
svého paláce v Sakétě.
Je-li pak tázán, zda to byl tento dostavník, který ho dovezl až do
paláce, odpoví: „Nikoli – jel jsem prvým, pak druhým, … a konečně
sedmým, a nyní jsem zde.“
Stejně tak, příteli: čistota (1) jednání, ta ti dopomůže k čistotě (2)
mysli, ta k čistotě (3) názorů, ta k čisté (4) orientaci, ta k čistému
(5) poznání, kudy stezka vede a kudy nevede, to k (6) poznání, jak to
všechno je, a to konečně k (7) poznání samotnému, jež má za následek
naprosté oproštění od veškerého lpění…
… ale nezeptal jsem se dosud, jak tě vlastně nazývají tví přátelé,
kdo jsi, že máš zájem o takové učení?“
„Kdo by neměl zájem o takový pronikavý a mistrný výklad! Mé jméno je
Upatissa a přátelé ve svatém životě mě zpravidla nazývají Sariputta.“
„To snad není možné! Přímo ctihodný Sariputta, který vypadá a jedná
jako sám Vznešený?
Vědět to, nedovolil bych si hovořit tak rozvláčně…
Bylo mi velikou ctí, že mi ctihodný Sariputta dával tak záludné
otázky, je to pro mne velikým potěšením a jistě to bude všem k
velikému užitku.“
Tak se oba upřímně radovali každý ze slov druhého.
