Sestavil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Tanzan a Ekido jednou putovali blátivou cestou. Padal těžký liják.
Když došli na křižovatku, spatřili tam dívku v krásném kimonu, jak se
marně pokouší přejít přes rozblácenou cestu. Tanzan se dlouho
nerozmýšlel, vzal dívku do náruče a přenesl ji na druhou stranu.
Ekido neříkal nic a zasmušile pokračoval v chůzi, dokud je nezastihla
noc v klášteře. Pak už se nemohl udržet:
„My mniši se přece nemáme přibližovat k ženám,“ vyčítal Tanzanovi, „a
zvláště ne k těm hezkým… Je to přece pro nás nebezpečné! Proč jsi to
udělal?“
„Vždyť jsem tu dívku nechal na té křižovatce,“ odpověděl mu Tanzan s
úsměvem, „jak to, že ty ji stále ještě nosíš s sebou?“
