Sestavil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Ve dvou sousedních klášterech měli svého chlapce na vychování. Oba
chodili ráno nakupovat zeleninu a potkávali se po cestě.
„Kam jdeš?“ ptal se jednou ten první.
„Jdu, kam mě nohy nesou,“ odpověděl druhý.
Taková odpověď prvého chlapce zarazila.
Přišel požádat svého učitele, aby mu pomohl.
„Zítra ráno,“ řekl mu učitel, „až toho kluka zase potkáš, zeptej se ho
na to samé. A když ti takhle odpoví, řekni mu: „A co kdybys neměl
nohy, kam bys šel?“ To ho usadí.“
Chlapci se potkali druhý den ráno.
„Kam jdeš?“ ptal se první.
„Jdu, kam vítr fouká,“ odpověděl druhý.
Mladší chlapec běžel se svou porážkou za učitelem.
„Příště se ho zeptej, kam by šel, kdyby nefoukal vítr,“ radil mu
učitel.
A tak se příští den potkali chlapci potřetí.
„Kam jdeš?“ ptá se první.
„Jdu na trh koupit zeleninu,“ odpověděl druhý.
