Sestavil, Petr Pavlík originál z lampa.cz
Lie’c vyprávěl:
„Když jsem svému mistrovi sloužil třetí rok, má mysl se neodvažovala
pomyslet na dobré a zlé a mé rty se neodvažovaly mluvit o zisku a
ztrátě. Tehdy poprvé na mě mistr pohlédl – a to bylo vše.
Na konci pátého roku se stala změna. Má mysl již správně rozpoznávala
dobré a špatné a mé rty se odvažovaly mluvit o zisku a ztrátě. Tehdy
poprvé mistr povolil ve své přísnosti a usmál se na mne.
Jak přešlo sedm let, přišla také další změna. Nechal jsem svou mysl
myslet na co chtěla, ale ona se již nezaměstnávala dobrým a špatným.
Nechal jsem své rty mluvit co chtěly, ale ony již nemluvily o zisku a
ztrátě. Tehdy mi konečně mistr dovolil usednout na rohožku vedle něho.
Na konci devátého roku dala má mysl volný průchod myšlenkám, má ústa
dala volný průchod slovům. O dobru a zlu, o zisku a ztrátě jsem neměl
ponětí, ať se týkalo mne nebo druhých. Zapomněl jsem, že jsem kdy
potřeboval mistra a později přítele. Co bylo uvnitř a venku, nahoře a
dole, to všechno se spojilo. Připadalo mi, jako když ze stromu spadne
chomáč suchého podzimního listí a poletuje si vzduchem sem a zase tam.
A tak se stalo, že jsem létal s větrem a vítr létal se mnou.“
